Kontroverzní dokument o Silvio Berlusconim
V Itálii měl na televizní průmysl po tři dekády vliv pouze jediný muž. Jako televizní magnát a posléze prezident, Silvio Berlusconi vytvořil perfektní systém televizní zábavy a politiky.
Jako nikdo jiný, měl vliv na obsah komerční televize v Itálii. Jeho televizní kanály, známé pro jejich až přespřílišné vystavování téměř nahých dívek, chápou mnozí jako zrcadlo jeho vlastních choutek a osobnosti.
Dnes má 80 procet italské populace televizi jako jejich hlavní zdroj informací. Televize byla vědomě zařazena do marketingového kanálu, nesouce poselství k masám, „pobav se a zapomeň na chvíli na tvrdou realitu“. Nejdůležitější věc je být rozpoznán a být viděn.Postavení hvězdy, peníze a obdiv lidí pak přijde automaticky.
Režisér Erik Gandini žije ve Švédsku, ale narodil se a vyrostl v Itálii. Ve Videocracy se vrací do jeho rodné země a zobrazuje zevnitř následky televizního experimentu, jemuž jsou Italové vystaveni už po 30 let. Získává jedinečný přístup do těch nejvyšších sfér, dokonce i k prezidentskému letnímu resortu na Sardinii.
Slovo režiséra Erika Gandiniho
Berlusconiho komerční televize pro mne a mou generaci byla důležitou zkušeností. V pozdních 80. letech, když mi bylo 20, jsem se přestěhoval z Bargama do Švédska a poznal odlišné „televizní klima“. Stále si pamatuji mé nadšení, když jsem si uvědomil, že švédská státní televize nedává vůbec žádné reklamy, žádné odhalené tancující ženy a nenadabované zahraniční filmy. Tam jsem odhalil „kreativní dokument“, žánr, který jsem si zamiloval, a který je ve Švédsku považován za vysoce respektované filmové umění, které má prostor jak v televizi, tak v kině.
Od tehdy jsem byl ustrnulý nárůstem síly a unikátní role televize v Itálii. Byly tam politické kontexty: televizi vlastní a kontroluje Silvio Berlusconi, který jako jediný muž má, po více jak 30 let vliv na komerční televizi. Ale je tam také dopad na lidské duše. Pro nás Italy slovo televize už neznamená aktuální televizní přijímač. „Televisione“ se stala něčím mnohem víc, mocnou a záhadnou bytostí se zlověstnou neznámou silou, která vstupuje do téměř každého aspektu života, do snů a samozřejmě politiky. Téměř jako monstrum.
Když jsem se vrátil do Itálie, našel jsem stát plný napětí, ne tak mezi těmi, kteří podporují Berlusconiho a jeho oponenty, jako spíše mezi televizní elitou a běžným divákem, mezi těmi, kteří patří a benefitují z televize a těmi, kteří jsou odsouzeni se na ni pouze koukat. Mladé lidi, kteří se posilují tím, že se vidí v televizi, nebo třímají v ruce kameru.
Poté, co jsem strávil posledních 20 let ve Švédsku, vydal jsem se na cestu do Itálie do jejího televizního světa. Světa, který je velmi těsně spojený s prezidentem Silviem Berlusconim a který se
rád prezentuje jako nevinný, „pouze zábavný“ . Světa, který se staví více jak radostným, a který mi dal to privilegium se tam dostat. Světa, který mi dal někdy děsivou a někdy opravdu dojemnou
zkušenost možnosti nového světového řádu, „zákona obrazu“ – Videocracy.
Tvůrci dokumentu
Režie:
Erik Gandini
Scénář:
Erik Gandini
Kamera:
Manuel Alberto Claro DFF /Lukas Eisenhauer FSF
Hudba:
Johan Söderberg
Hrají:
Ricky Canevali, Lele Mora, Marella Giovannelli, Silvio Berlusconi, Fabio Calvi, Fabrizio Corona
Diskuze