Sprosté slovo "pokrok"
Jak bych to shrnul jednou větou... Už vím - pokrok ano soudruzi, ale ne do prdele. Některé tradice prostě stojí za to zachovávat. Ne proto, že jsou to tradice, nýbrž proto, že fungují. I touha pořád všechno měnit, zvelebovat a zdokonalovat je v jádru iracionální pohnutkou, hlavně když tato potřeba postrádá kritické zhodnocení důsledků oněch "vylepšení". V jednom z předchozích článků této rubriky už jsem se dotkl problémů spojených s ženskou emancipací - ano, možná vás dneska ženy nebudou nutit platit všechny útraty na rande, ale také jich méně bude umět dobře vařit a starat se o domácnost, budou mít méně času na děti a chladnější vztah k nim a budou mnohem více držkovat. Takže si zvažte pro a proti tohohle moderního výdobytku a dospějte nevyhnutelně k závěru, že je to dneska obvykle jako vztah s o něco otravnějším chlapem bez většiny nadhledu a smyslu pro humor. Hurá. Kdyby to ale končílo tady, ještě by to možná šlo přejít - ostatně pořádný ženský ještě úplně nevymřely. Technologie, móda a kultura ale bohužel taky přidaly něco svého k celkovému úpadku, akorát si to často neuvědomujeme. Nejspíš proto, že ta moje generace už ani nemá s čím srovnávat - my jsme chytli všechny ty úžasný novinky od úplnýho začátku. Já ale naneštěstí ještě čtu knihy a ptám se lidí, co něco zažili, takže se s vámi můžu podělit o to, o co jsme přišli.
Vlezlost počítačů a parodie na konverzaci
Předem bych chtěl říct, že nejsem žádnej staromilec a počítače mám rád. Je to skvělá technologie, která otevírá spoustu nových netušených možností. Stejně tak internet jako propojení spousty počítačů umožňující okamžitou komunikaci s kýmkoli, kdekoli a kdykoli. Komunikace se ale bohužel automaticky nerovná smysluplné konverzaci. No představte si, co si museli v dobách dávno minulých lidi vytrpět, aby se mohli bavit s osobou druhého pohlaví - museli se sejít! Osobně! Ta hrůza... Protože si taky přitom nemohli přehrávat hudbu na iPodech, nezbývalo jim než naučit se hrát na nástroje a zpívat, dokonce i skládat vlastní písně. Absence WoWka a podobných virtuálních her k tomu ještě přidala jako jedinou možnost hrát hry fyzické, při kterých se třeba mohli lidé dotýkat. Ano, neměli dokonce ani možnost spolu chatovat nebo esemeskovat v krátkých, plytkých, gramaticky zvrácených a neosobních textových zprávách. Když už si chtěli napsat, museli poslat dopis. A protože by to jinak bylo plýtvání prostředky, nutilo je to psát dlouhé, krasopisné a vymakané zprávy, nezřídka přímo poetické. Jinak by totiž působili jako kulturní barbaři a idioti. No, po právu. Ne že by dneska taková skutečná kulturnost byla nemožná, ale "díky" moderním komunikačním technologiím a multimediím lidé zlenivěli, zpovrchněli a zprůměrnili se. To že máme drahé hračky z nás ještě nedělá lepší lidi. A balení holek je tím pádem čím dál tím povrchnější, stupidnější a míň intenzivní záležitost.
Ať žijí (ne)společenské události
Absence opravdové, hmatatelné a všelidské kultury se pak projevuje i ve změně společenských okolností, za jakých se lidi scházejí, a to opět směrem k větší vyprázdněnosti. Když se sejdete jako za starých časů s bandou bližších přátel a známých třeba na chatě, hrajete si u toho na kytaru a normálně chlastáte, má to oproti moderním "kulturním" akcím několik výhod. Tak například můžete toho druhého normálně slyšet a tudíž se s ním i bavit. Jestli se teda nehrozíte toho, že byste případný objekt své touhy taky trochu osobně poznali. Předtím, než se spolu vyspíte. V extázi na technopárty si tenhle luxus prostě nemůžete dovolit a ve spoustě ohledů to není dost dobře možné ani na žádné jiné akci, kde je elektricky zesílená nebo úplně elektronická hudba. Nebo kde se nacházíte ve výrazně zdrogovaném stavu mysli. Starej dobrej alkohol sice může tělo pěkně zhuntovat a dostat vás do bezvědomí, ale ve snesitelných dávkách činí lidi sociálnějšími. Ostatní návykové látky, které jsou dnes čím dál tím běžnějš
í, vás mnohem spíš přinutí odpadnout nebo uletět. Jako takové jsou tedy mnohem vhodnější spíš pro situace, kdy jste sami nebo se aspoň neseznamujete s nikým, koho ještě dobře neznáte. Taky tanec původně býval opravdu společenskou událostí, protože to zahrnovalo tančit s dívkou a přitom s ní mluvit. Žádné hopsání kašparů a pogování. Přitom se dá komunikovat leda tak značkou oblečení nebo stupněm absence oblečení, a to zrovna nijak netříbí charakter váš ani vztahů obecně. Seznamování už zkrátka není co bejvalo. Ani nostalgie už není co bejvala. Hm, myslím že už to radši na tuhle veselou notu ukončím.
Diskuze