Víc žen, víc starostí
Přeneseme se teď o několik tisíc kilometrů směrem na východ. Za vašimi zády vrhá stín mešita, z jejíhož minaretu se právě ozývá zvučný muezzinův hlas svolávající k modlitbám, z kavárny na vás kyne soused pokuřující vodní dýmku a vám už se sbíhají sliny na večerní kuskus. Jenomže máte trochu problém - slíbili jste manželce, že k večeři přinesete čerstvou mátu, ale za boha si nemůžete vzpomenout, jestli to byla manželka číslo 1, 2, 3 nebo nejmladší čtyřka???
Trochu přeháníme, ale co si budeme povídat, v určitém věku se nám všechny ženské jeví skoro stejně. A když jsou doma čtyři, tak v tom je občas trochu zmatek.
Všechny jsou si rovny
Ale pojďme si v tom udělat jasno. Jako muslim (nejenom v arabském světě, ale i v Africe nebo v Asii) máte nárok na čtyři manželky. Jenže je tady jeden háček: musíte být ke všem stejně spravedlivý. A to nejenom pokud jde o city, ale hlavně o materiální zajištění. Manželka číslo 1 dostala auto? Manželka číslo 2 (3, 4) má taky nárok. A buďte si jistý, že vám ho jaksepatří připomene. Takže každému už asi došlo, že majitel několika ropných políček si takový drahý špás, jako mnohoženství, dovolit může, špatně placený úředník bude rád, když někde sežene ženskou jen jednu.
Ať promluví korán
A ten si trochu protiřečí. Na jedné straně tvrdí:
Berte si za manželky ženy takové, které jsou vám příjemné, dvě, tři a čtyři; avšak bojíte-li se, že nebudete spravedliví, tedy si vezměte jen jednu.
Další súra už ale říká:
Nikdy vám nebude možno, abyste byli spravedliví mezi ženami, i kdybyste si to přáli.
(S tím můžeme jen souhlasit.)
Kde se polygamii daří
Zákonem je povolena přibližně v padesáti zemích, nejvíc rozšířená je v muslimském světě. Běžnou praxí je třeba v Afghánistánu, Egyptě, Indonésii, Íránu, Maroku či Súdánu.
Mezi zeměmi Blízkého východu jsou bílou vránou Izrael a Turecko, kde je polygamie nelegální. To ale neznamená, že se zákon dodržuje. Třeba v Turecku je mnohoženství nepřípustné od roku 1926, ale vesele tu (hlavně na venkově) kvete dál. V severní Africe je polygamie zakázaná v Tunisku.
Jsou státy (například Eritrea a Nigérie), kde je polygamie povolená jen v některých částech země. Ze západních zemí zahraniční polygamní svazky uznává jenom Velká Británie a Austrálie (v případě, že byl svazek uzavřen na území země, kde je polygamie legální).
A abychom polygamii neomezovali jenom na muslimy: američtí mormoni ji mohli praktikovat ještě v 19. století a najdou se mezi nimi koumáci, kteří si ji nedají vymluvit ani dneska.
Polygamie z ušlechtilých pohnutek
Samozřejmě že žádný muslim vám do očí neřekne, že si bere další manželku, protože ho ta první už přestala bavit. Jenže když se podíváte na jeho další ženy, jsou v naprosté většině mladší než jejich předchůdkyně. Islám oficiálně tvrdí, že polygamie je tu pro vdovy a sirotky, aby se jich měl kdo ujmout (ztratí-li žena manžela, je běžné, že se s ní ožení její švagr) nebo aby se v případě ženiny neplodnosti muž dočkal potomků (= synů) s jinou ženou.
Manželky – kamarádky?
Možná vás napadlo, že v polygamním manželství by se ty ženské mohly skamarádit a pomáhat si. V takovou idylku moc nedoufejte. Většinou si půjdou po krku a každé budete muset pořídit vlastní barák. Ale vyskytnou se i utahanější první manželky, které na vás budou tlačit, abyste domů přivedl něco mladšího a svěžejšího. Starším ubude práce a budou mít koho sekýrovat. Polygamie má pro ženské ještě další nevýhodu: v polygamním svazku porodí méně dětí, než kolik by jich mohly mít v monogamním manželství.
Je to o moci a penězích
Polygamie se obvykle uplatňuje tam, kde je bohatství samců distribuováno příliš nerovnoměrně. Ti bohatí mají samozřejmě více dobytka i žen. Mnohé potenciální nevěsty proto uvažují ekonomicky: je lepší být druhou ženou boháče než první ženou chudáka. Takže je jasné, že zákaz polygamie nechrání ženské, ale naopak chrání neschopné chlapy. Pokud by se totiž mnohoženství ujalo, schopnější chlapi by spolkli všechny ženské a looseři, troubové a jelimani by zůstali na ocet.
Diskuze