Německo - Neviditelní bratři kramáři
Věřte tomu nebo ne, tihleti dva podnikatelé ze staré školy jaksepatří dokazují, že někdy opravdu stačí pořádná píle. Bratři Karl Albrecht a Theo nebyli na začátku nijak zvlášť zvýhodnění - jejich otec pekař byl co se podnikání týče naopak celkem neúspěšný břídil. Když však po druhé světové válce bratři malý rodinný podnik zdědili, vymysleli model moderních supermarketů (dřív než Američani) a postupně rozjeli řetězec jménem Aldi (zkratka pro Albrecht Discount). Někdy v roce 1953 pak pronesl Karl poslední příspěvek pro jakákoli média ve smyslu, že reklamu jim dělají nízké ceny. A to bylo všechno. Marketing sice nulový, ale nízké ceny podle všeho opravdu jsou tím hlavním v tomhle průmyslu, neboť řetězec Aldi se rozšířil jako požár a nyní ve svých 92 letech je přeživší Karl se svými 495 miliardami korun poctivě nabytého jmění daleko přede všemi ostatními největšími zbohatlíky z okolních zemí. Po únosu kvůli výkupnému se však schovává a jako dobrého křesťana ho maximálně můžete přistihnout někde na veřejnosti při mši. Jak se to tedy vezme - má všechny peníze, které by kdy mohl potřebovat, ale na klidu a bezpečí mu to zřejmě moc nepřidalo.
Rakousko - Značka na maximum
Příklad boháče z Rakouska je opět podnikatelským splněným snem, i když těžko mohla být strategie Dietricha Mateschitze odlišnější. Jestli u výše zmiňovaných německých bratří bylo podnikání celé o skutečných produktech a službách a absolutěn vůbec se netýkalo médií, Mateschitz naopak vsadil všechno na značku a její prezentaci. Která že značka to má být No přece Red Bull. Jestli nevíte, o co se jedná, pak jste museli posledních pár desítek let žít na nějaké velmi vzdálené planetě. Co už možná netušíte, je to, že se jedná o původně thajský nápoj, který se tam jmenoval Rudá hvězda. Jo, už úplně vidím, jak by si tu všichni v postkomunistických zemích nebo i na západě kupovali Rudé hvězdy a připadali si hip, free, cool nebo in. Mateschitzovi slouží ke cti, že nápoj tak chytře pře-brandoval, nabízel a propagoval. Největší celebritou na palubě týmu Red Bull bude asi závodník formule 1 Sebastian Vettel, který vyhrál pro tuto stáj titul v roce 2010 na trati v Abú Zabí. Sám Mateschitz je fandou do celé řady rychlostních sportů, sám například ve volném čase pilotuje historické letouny, a mnoho extrémních adrenalinových sportovců také propaguje tento nápoj, který nám dává křídla. Zatraceně, ty reklamy už mám nejspíš v mozku vypálený nadosmrti... Každopádně Mateschitzovi tento byznys vynesl zatím kolem 97 miliard korun.
Česko - Takový náš dobromil
V našich končinách finančnictví vládne Trauten...ehm...totiž Petr Kellner. Šéfuje investiční skupině PPF Group (První privatizační fond) se sídlem v Nizozemí (asi tam momentálně mají příznivější povětrnostní podmínky). V současnosti se tato skupina zabývá hlavně pojišťovnictvím (např. k ní náleží Česká pojišťovna), ale původně se rozjela s nechvalně proslulou kupónovou privatizací. Se svojí manželkou Renatou má Kellner zřízenou vzdělávací nadaci Educa, která sponzoruje víceleté gymnázium a základní školu Open Gate ve středočeských Babicích, přičemý přispívají na školné hlavně sociálně znevýhodněným nadaným studentům. No není to hotový světec Bohužel v naší části Evropy, která se nacházela na východ od železné opony se jen málokdo z dnes dominujících podnikatelů mohl dostat k velkým penězům jinak než pochybně. Ti, kdo se svezli na vlně kupónové privatizace a vydělali tak nehorázné peníze je velmi pravděpodobně sebrali nebohým drobným spořitelům nebo vytunelovali z navýsost štědrých bank, aby to následně nechali buďto na triku bílých koňů nebo s tím prchli do dalekého zahraničí. A i ti, co se dnes zdají jako naprostí míliusové, mají za sebou celou řadu podivných převodů kapitálu a jiných podobně neprůhledných finančních machinací. Ano, prachsprostě zde spekuluji, ale řekněme si to upřímně - těch jeho cca 80 miliard některým z nás určitě dost chybí.
Slovensko - Bacha na gorily
Místní pán velkomožný se jmenuje Jaroslav Haščák a jeho rajónem jsou investice. Tedy alespoň nyní, poté co jeho skupina Penta odkoupila akcie slovenské VÚB banky za pakatel. Původně vystudoval Moskevský institut mezinárodních a univerzitu v Pekingu, a začátky jeho podnikání spočívaly v importu kvalitní dětské a otrocké práce v podobě levného textilu z východu. Abych nebyl obviněn z nějaké jednostranné nacionální zaujatosti, cítím se povinnen zmínit i jméno jeho kumpána - Čecha Marka Dospivy. Tady bych tedy oficiálně udělil alespoň nějaké plusové body za ukázkovou bratrskou spolupráci. Jinak tomu říkám naprosto neprůstřelné obchodní pozadí, od kapitalistického vzdělání v Moskvě a Pekingu až po naše textilky ničící obchodní nápad desetiletí. Já vím, můžeme si za to taky sami, když to furt kupujeme, ale cena je prostě cena. Kdybychom měli každý kolem patnácti miliard korun jako Haščák, tak bychom si asi možná vybrali radši něco pořádného na sebe. V každém případě jako třešnička na dortu (značně prohnilém dortu v tomto případě) se nedávno vyskytla ve slovenské krajině jistá aféra pod krycím označením Gorila, v rámci které je Haščák obviňován s z dlouhodobého ovlivňování tamních politických špiček. Já se osobně divím, že taková "překvapivá" odhalení ještě někdo v současném Československu považuje za novinku.
Polsko - Mít tak prsty ve všem
Jan Kunczyk z Polska, jehož jmění se pohybuje v řádu kolem padesáti miliard korun, podniká v...no možná by bylo stručnější vyjmenovat, v čem nepodniká. Začal s auty jako dealer Volkswagenu a Audi, poté se dal na pivovarnictví, pak taky telekomunikace. Všechno velmi lukrativní obchodní artikly, navíc mu banky vždy vycházely dost vstříc s poskytováním obřích úvěrů - víte jak to je, pokud chcete půjčit spoustu peněz, stačí abyste měli spoustu peněz. Pokud na druhou stranu opravdu potřebujete půjčit peníze, pak vám je žádná seriózní banka na světě ani za boha nepůjčí. V případě Kunczyka to však nebylo tak přímočaré a průhledné jako v případě jistých Němců nebo jistého Rakušana, ostatně to u nikoho původem z východního bloku. Spekulovalo se tu o jakýchsi jednáních s bývalým členem KGB Vladimírem Alganovem ohledně PKN Orlen (petrochemická firma, která zavítala i k nám, aby zde páchala ne úplně košér byznys), a v této otázce byl Kunczyk také v roce 2004 několikrát vyslýchán parlamentní komisí. To muselo asi stát hodně kapříků, aby se z toho vysekal.
Maďarsko - Bankéř salámista
Žádný seznam boháčů by nebyl kompletní, kdyby se na něm nevyskytoval také nějaký bankéř. Sándor Csanyi vlastní OTP Bank a kromě toho se zabývá například produkcí maďarských salámů a vín. Vtip o uheráku si klidně doplňte sami. Ve volné čase tento bývalý státní úředník, co si zprivatizoval největší budapešťskou banku, rád střílí kance. Asi aby měli z čeho dělat ten salám. Jeho jmění čítá kolem 13 miliard korun a vtipné na této sumě je, že je důsledkem zdvojnásobení původního jmění během krizového roku 2010. Jak to tak vypadá, na každé mrtvole nějaký sup nebo hyena vydělá, takový už asi bude koloběh nejen života, ale i bankovnictví. Akorát Island už se z toho nejspíš nevzpamatuje.
Slovinsko - Tele, tele, telešoping
Bývalý senátor Sandi Češko (politické konexe zjevně neuškodí šancím na úspěch) vydělal kolem 5 miliard dolarů na teleshoppingu se svým Studiem Moderna, které v současnosti nabízí různé produkty publiku čítajícímu kolem 320 milionů diváků, a také skrze počítačovou společnost Oria. Na tomto seznamu se sice jedná o drobky, ale i tak se mu nejspíš nežije špatně. Možná to jenom znamená, že Slovinci jsou v porovnání se zbytkem střední Evropy nejméně hrabiví.
Diskuze