Záchrana životů díky sněžným skútrům
Obyvatelé krajin, kde je sníh a led denním koloritem běžného života, by bez sněžného skútru asi těžko přežili. Ještě před vynálezem „motorových saní” se tak museli potácet po nekonečných sněhových pláních na lyžích či saních tažených psy. V případě, že někdo utrpěl zranění či onemocněl a potřeboval rychlou pomoc, často se k lékaři nedostal.
Sněžné skútry - krajinou sněhu
První pokus o něco jako sněžný skútr vznikl připojením motoru na běžné sáně, ale to ještě nebylo úplně ono. Rozvoj těchto vozítek nastal až s vynalezením pohonu pomocí pásů a naistalováním předních řídících lyží.
O to se zasloužil Joseph-Armand Bombardier rodák s provincie Quebec, jenž navázal na prvního experimentátora v oblasti sněžných skútrů Carla Eliasona. Bombardier se nakonec stal jedním z nejzásadnějších výrobců sněžných skútrů a v roce 1937 začal sériovou produkci sedmimístným strojem B-7.
Kromě práce na skútrech i zábava
K proměně skútrů do podoby jakou známe dnes, tedy lehkých jedno či dvou místných strojů, došlo v roce 1959, kdy Bombardier mohl vytvořit tento skútr díky neustále se zmenšujícím a výkonnějším motorům.
V další dekádě se k němu přidala spousta dalších výrobců a rozvoj a rozmach sněžných skútrů se definitivně utvrdil mezi lety 1970 - 1973, kdy se jich prodalo na dva milióny a to už se nejednalo pouze o pracovní stroje, ale i o ryze sportovní typy.
Sněžné skútry nabízí pocit „jako na motorce”
Pokud byste si chtěli vyzkoušet sněžný skútr, musíte mít řidičský průkaz skupiny A a každý skútr musím mít jako motocykl státní poznávací značku. Nezbytná je rovněž přilba a v každé roční době rozvícená světla.
Ale jak už bylo řečeno, největší prostor pro brázdění širé zasněžené krajiny je bezpochyby v severní Kanadě, na Aljašce a ve Skandinávii. Tam nemusíte mít strach třeba z rozhněvaných běžkařů, kterým byste přeťali stopu, protože sněžné skútry tam mají trasy vlastní.
Diskuze