Pornofilm versus pornoliteratura
Pornofilm má jednu nevýhodu – nemůžete si do něj vybrat herce. Když říkáme herce, myslíme tím hlavně herečky, i když pohled na hlavního protagonistu s výbavou plemenného býka na náladě nepřidá. A hlavní hrdinka s výrazem pitbula a kily silikonu taky ne. U knížky si do hlavní hrdinky dosadíte rajcovní sousedku nebo kolegyni a máte vystaráno.
Červená knihovna, při které se budete opravdu červenat
Harlekýnky vnímáme jako typicky ženské (takže asexuální) čtení. Ale pozor, edice Harlequin desire dokáže pěkně překvapit. Přetrpíme-li sladkobolný úvod, kdy se On a Ona setkají, nesnášejí se, ale už to mezi nima jiskří, dočkáme se pěkně šťavnaté sexuální scény. A detaily se rozhodně nešetří. (Nejedny zvlhlé kalhotky by mohly vyprávět.) Ostatně nakladatelé přiznávají, že třetinu těhle knížek píšou chlapi.
Spisovatelé – zvrhlíci?
K odvázaným autorům, jejichž díla se do školních čítanek rozhodně nedostanou, patřil i Henry Miller (např. Tiché dny v Clichy) a jeho partnerka Anais Nin. Jestli se souložení věnovali stejně vášnivě v reálu jako ve svých knihách, je otázka, kdy vlastně stíhali psát.
Klasik Guillaume Apollinaire sice v čítankách je, ale úryvky z jeho pornografických povídek, třeba 11 tisíc prutů aneb Rychtářovy lásky, tam nenajdete.
Romantik, který to rád dělal zezadu
V českých luzích a hájích se ve svém deníku odvázal Karek Hynek Mácha, který zanechal budoucím generacím svědectví o svém vztahu k Eleonoře Šonkové. A Lori byla setsakra silnou inspirací: „Doma jsem ji svlíkal ze šatů, vyzvedl jí sukně a díval se na ni popředu, po straně i pozadu. Líbal stehna a tak dále. Potom jsme stáli u sebe. Seděla mi nahou prdelí na klíně... Pical jsem popředu i v kleče pozadu u kamen. Zdá se mi, že jsem tam byl celý.“
Tzv. seriózní literatura
Spousta knih vzbudila svého času pohoršení a některé skončily s obžalobou z pornografie i před soudem Klasickým příkladem je Milenec lady Chatterleyové, vzplanutí ženy z lepší společnosti k hajnému. Na konci 40. let 20. století šokoval Boris Vian knihou Naplivu na vaše hroby, která obsahovala otevřené sexuální scény. Současný francouzský spisovatel Michel Houellebecq ve svých Elementárních částicích zavádí čtenáře mj. i do prostředí swingers párty.
Kolébka perverze
Pornografická literatura kvetla hlavně ve sladké Francii. Klasikem žánru je markýz de Sade. Jeho kniha 120 dní Sodomy je opravdu jen pro hodně silné nátury – anál, groupen sex, sado-maso, mučení stupňující se až k vraždám.V Justině zase nebohá hlavní hrdinka nestačí prchat před chlípnými mnichy a ostatními przniteli, kteří usilují hlavně o zadní část jejího těla. Na to reagoval Rétif de la Bretonne svou Antijustinou. Mušličky (i ty sotva obrostlé), incest, orál, anál (ale v jemnějším podání než u markýze de Sade) slibují nejednu pěknou chvilku.
Masochistická slečna O.
Opravdovou lahůdkou je Příběh O. Kniha si na nic nehraje, jde o čistou pornografii od začátku do konce, přesto oceňovanou literární kritikou. Hlavní hrdinka se ocitá v obskurním podniku, kde jde o jediné – uspokojení mužů:
„Dívky jí tedy připjaly náhrdelník na krk a náramky na zápěstí a muž ji vyzval, aby se postavila. Zaujal její místo na otomanu a přivolal ji tak blízko, až se dotýkala jeho kolen. Rukou v rukavici ji vklouzl mezi stehna a přejel po prsech. Vysvětlil jí, že bude oficiálně uvedena ještě týž večer, jen co ještě sama povečeří.“
Ale lepší než o knize číst, je přečíst si ji přímo…
Diskuze