Přesmutnělí, zaláskovaní a sluníčkoví lidičkové
Pokud chceme opravdu pochopit nějakou skupinu lidí, jeden z nejlepších způsobů je podívat se pořádně na jednotlivé lidi, kteří tu skupinu tvoří, a zjistit, jací uvnitř jsou. Tihle jsou jednoduše přecitlivělí, maniodepresivní, nevyrovnaní, neustále na houpačce mezi příliš pozitivními a příliš negativními náladami, nezřídka hysteričtí a hrozně se prožívající. Aneb jak z psychologické poruchy udělat styl. Některé aspekty povahy typické pro „íma“ můžou být i svým způsobem okouzlující, to nezapírám – například emo slečny můžou být někdy vskutku roztomiloučké. Než z toho dostanete cukrovku nebo otravu růžovou barvou. Takový životní „styl“ ale stěží může mít jakýkoli smysl po překročení adolescence a i během dospívání se nedá zrovna mluvit o nějaké filozofické hloubce nebo konstruktivním vlivu na rozvoj osobnosti. Nejblíže tomu má snad existencialismus, ale i toho je emo styl leda tak parodií. Když se emo člověk sebere, může se dát na něco pořádného, třeba aspoň punk, rock nebo metal. Když je pak emo člověk trochu postižen vkusem, i takový ghotic styl by pro něj byl mnohem smysluplnější volbou. Je to zkrátka spousta plytkých emocí na povrchu a uvnitř přitom nic podstatného.
Jazyk si z toho brzo hodí mašli
Hlavní obětí emo stylu se ale společně stávají všechny jím zasažené světové jazyky, naši mateřštinu nevyjímaje. Možná jste si už stihli všimnout, že v souvislosti s emo lidmi používám schválně zdrobněliny mnohem častěji, než je potřeba. To proto, že emáci skoro ničím jiným než zdrobnělinami ani nemluví. Je to někdy až neuvěřitelné, co všechno a jak moc jsou schopní zdrobnit. Je to jako když se ve fyzice objeví nová subatomární částice – mysleli jste, že něco už prostě není fyzikálně možné udělat menší a prásk, najednou se vám vesmír převrátí vzhůru nohama. Když se k tomu přidá ještě neopodstatněné používání cizích slovních kořenů a nezbytná armáda smajlíků, vyskočí pak na vás třeba to, jak vás někdo MoCinKy MóóÓóóÓÓóóóÓóÓC LoVÍsKujE =* <3333333333 A pokud zrovna nemáte připravený kyblíček na blinkání, to jste pak v pěkňoučkém průšvižečku. Tím se však bohužel emácké metody mučení a prznění jazyka ani zdaleka nevyčerpávají. Vemte si třeba takové slovo „úplně“, které je v této své přirozené podobě naprosto úplné. No a pak si vemte mačetu a udělejte z něho „upa“ nebo „upe“ a budete mluvit jako správný emo. Pokud zároveň samozřejmě upa zapomenete na veškerou českou gramatiku a diakritiku.
Kultura maniaků v depresi
Pokud se mi podařilo přesvědčit vás tímhle článkem, abyste se stali správným emo, pak...se jděte nechat radši vyšetřit. Pokud chcete být schopní identifikovat správného ema, abyste se mu mohli včas vyhnout, tady máte nějaké zaručené vnější poznávací znaky. Předně je potřeba vypíchnout to, jaké mají emáci (hlavně hoši v tomhle případě) vlasy: Jedná se v základním provedení o takzvaný „účes na debila“ nebo „helmu podle kastrolu“, kdy vlasy nejsou vlastně ani pořádně krátké, ani pořádně dlouhé a s ofinou je prostě něco špatně. Pokud přes ni onen nešťastník (ve všech významech tohoto slova) navíc není skoro schopný vidět, trefili jste do černého. Někdy si vlasy výrazně barví a nechávají střapatět do podivných tvarů podle vzoru animovaných hrdinů japonské provenience. Dvěma nejčastějšími barvami oblečení jsou černá a růžová (hádejte pro jaké dvě nálady) a u dívek je v oblékání opět velmi častá inspirace vizuálem anime s motivy rozličných holčiček, kytiček a zvířatek (mrtvoučkých pro šmutnou náladu). Emáci také poslouchají emo hudbu, která ale není stylem, který by měl hlavu nebo patu – prostě jestli je ta písnička patetická a ukňouraná nebo upištěná, a interpreti mají výše zmiňovaný sestřih na debila, je to zaručeně emo. Jo a málem bych zapomněl – posledním poznávacím znakem je podivný a škleb v obličeji umocňující make-up, tetování nebo piercing u chlapců a nebo u dívek, kteří tím pádem můžou více či méně úmyslně působit jako šašci. Hm, to je nápad, možná jsme právě objevili český překlad slova emo – šašek. Sakra, to jsem si mohl rovnou ušetřit celej článek...
Diskuze