Abychom vám mohli poskytovat služby sociálních sítí, používáme na tomto webu soubory cookie. Soubory cookie slouží k osobnímu přizpůsobení obsahu, poskytování reklam na míru. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s používáním souborů cookie.

Kanibalismus – fascinace a odpor zároveň

Proslavilo je mučení, vraždy a konzumace jejich obětí. Je to zvrhlé, ale díky své deviaci jsou slavní: píšou se o nich knihy, točí filmy, vešli do psychiatrických příruček, jejich jména najdete ve wikipedii. A i když se nám nad kanibaly a jejich činy odporem zvedá žaludek, přesto nás podivně přitahují. Lidská psychika je krapet zvrácená…Máte-li silný žaludek, pojďte se seznámit s „hvězdami“ mezi kanibaly – lidskými bestiemi, které se raději neměly narodit.

Tři fotografie zombie

Obchodník s masem

Po 1. světové válce vládl v poválečné Evropě chaos. A právě ten pomohl Fritzi Haarmannovi k tomu, že mu jeho činy dlouho procházely. Homosexuální zloděj byl násilníkem už od dětství. Na to doplatili chlapci a mladí muži, které ve svém hannoverském bytě sváděl, pak na ně sexuálně zaútočil a nakonec je zabil prokousnutím krční tepny. Haarmann byl podnikavý. Mrtvoly rozčtvrtil a jejich maso pak na tržnici prodával jako koňské. Šlo na dračku. Teprve roku 1924 byl odsouzen za vraždu 27 chlapců, ve skutečnosti jich bylo zřejmě mnohem víc.

Newyorský kanibal

V květnu 1928 Albert Fish telefonuje do newyorského bytu Edwarda a Delii Buddových. Tvrdí, že přichází nabídnout brigádu jejich staršímu synovi. Buddovi jej pozvou na večeři a tam se Fish setkává s jejich malou dcerou Grace. Ochotně se nabídne, že ji dovede na dětskou party. Rodiče mu dali svolení. To bylo naposledy, co svou dceru viděli. Fish byl prokazatelně psychopat. Vlastním dětem neublížil. Cizí chytal, svazoval, bil a mučil je, ale ústa jim nezalepoval. Líbil se mu jejich křik. Své oběti kastroval. Pak je oběsil a jejich těla rozčtvrtil a konzumoval. Psychiatři měli s Fishem plné ruce práce, došli nakonec k 18 sexuálním úchylkám. Rentgenové vyšetření například odhalilo, že měl v těle 29 jehel – zavedl si je sám vbodnutím pod kůží. Fish byl v roce 1936 po zásluze odměněn několika tisíci voltů.

Může za to matka?

Ed Gein byl podivínský chlapík zocelený výchovou bigotní a nemilující matky. Jeho „kariéra“ začala vykopáváním mrtvol. Ty potom čtvrtil a některé části uchovával. Zbytky těl jedl nebo si jimi krášlil interiér. Jednu ze svých židlí potáhl lidskou kůží a polovina lebky posloužila jako jídelní miska. Snažil se pomocí mrtvol přetransformovat v ženu. Do dámských kalhotek si dával vyříznuté ženské genitálie a ty pak nosil. Ale mrtvoly ze hřbitovů mu přestávaly stačit. Brzy vyrazil na lov sám. V jeho domě se našly pozůstatky asi 15 obětí, policejní prameny udávají, že jich měl na svědomí mnohem víc. Poslední zavražděnou našla policie pověšenou hlavou dolů (tu už ale neměla) jako dobytče. Kůže byla z těla stažena, hlava už byla připravena k pověšení na zeď. Gein zemřel v psychiatrickém ústavu. Jeho postavou se inspiroval i Cormac McCarthy v románu Dítě Boží. Doporučujeme nečíst bezprostředně po jídle – některé pasáže jsou hodně naturalistické.

Ruská bestie

Andrej Čikatilo byl vcelku nenápadný chlápek. Manželství mu celkem klapalo, až na ten sex – Čikatilo byl skoro impotentní. Přesto se mu podařilo zplodit dvě děti. Mnohem víc jich ale zabil. Policii unikal dlouhá léta, za jeho činy byli souzeni jiní pachatelé. Ale vraždy neustávaly. Policie už ho skoro měla, ale čekalo je zklamání – jeho krevní skupina nekorespondovala se skupinou spermatu na tělech obětí. Nikoho nenapadlo testovat Čikatilovo sperma, obecně se předpokládalo, že krev a sperma mají stejnou skupinu. A vrah mohl řádit dál. Nakonec byl přece jen dopaden a obviněn z 36 vražd. Sám se přiznal ještě k 19 dalším. Příbuzní obětí u soudu zažívali muka, když Čikatilo líčil, jak vařil a pojídal varlata či bradavky svých obětí a jak jejich těla rozřezával, aniž by se je předtím obtěžoval zabít. V roce 1994 dostal, co si zasloužil – kulku do hlavy. Beletristicky tuhle story zpracoval Tom Rob Smith pod názvem Dítě číslo 44. Ve skutečnosti jich bylo 53, dvě další vraždy se nepodařilo prokázat.

Jak chutná bílá žena

Tato otázka vrtala hlavou japonskému studentovi umění v Paříži Isseiovi Sagawovi. Jednoho večera roku 1981 se jeho představa naplnila. Pozval domů holandskou studentku, do které byl platonicky zamilovaný. Při šálku čaje jí vyznal lásku a navrhl sex. Renee odmítla. Sagawu to nijak nerozhodilo, vlastně s tím počítal. V klidu vytáhl pistoli a dívku zezadu zastřelil. Poté měl s její mrtvolou vytoužený pohlavní styk. Pak jí odřízl špičku nosu a část jejího prsu. Oboje zasyrova snědl. Pustil se i do jejího boku. Svěřuje se: „Konečně jsem jedl nádhernou bílou ženu a nic na světě nebylo chutnějšího.“ Jestli čekáte katarzi v podobě spravedlivého trestu, nedočkáte se. Sagawův vlivný otec svého syna nenechal na holičkách. Vrah skončil v psychiatrické léčebně, kterou opouští už roku 1985 a vrací se zpět do Japonska, kde se z něj stává mediální hvězda. Vyšinutý psychopat dává rozhovory, píše, maluje a cítí se být dokonale normální. Je otázka, jestli si totéž myslí rodiče zavražděné dívky.

Jak se vám líbil článek? Hodnocení: 5.0 Počet: 1 Nejlepší: 5 Nejhorší: 5

Diskuze

Vybrané video

Jean Dujardin alias Brice, agent OSS 117 a George Valentin

Magazín pro všechny správné chlapy jakéhokoliv věku. Články o ženách, sexu, automobilech, technice, sportu, bojovém umění, kultuře a celkové image muže.

O magazínu

ZŮSTAŇTE VE SPOJENÍ

POSLEDNÍ ČLÁNKY

POSLEDNÍ TWEETY

© 2017 eMagazíny.CZ s.r.o.