Na co nejvíc žárlí chlap
Jednoznačně na sexuální nevěru své partnerky. Trápí se otázkami, v čem je její milenec lepší a co víc jí může nabídnout. U paroháče zafungují pradávné instinkty jeskynních pralidí: Jde mu o zachování rodu a přenos pouze svých genů. To tak, aby jeho holka byla oplodněna jiným samcem! Chlap si dělá právo na výlučné sexuální vlastnictví své partnerky, a proto se snaží mít pod kontrolou nejen její chování, ale i gesta.
A na co žárlí ženská?
Ženskou víc zabolí odhalený citový vztah. I tady se ozvou dávné instinkty a podvedená má strach, že ona a její děti budou zavrženy. V takové situaci se cítí opuštěná a nemilovaná. Ženská už od dob pramáti Evy považuje ostatní příslušnice svého rodu za sokyně a snaží se je v očích svého druha ponížit a očernit (takže buďte v klidu, žádná ženská solidarita). Tohle chování má fungovat jako prevence nevěry (to je ale cuchta… neumí ani stáhnout bizona z kůže… už měsíc si nezametla jeskyni), ale přiznejme si, ne vždycky je tato taktika úspěšná…
Nerozhoduje pohlaví, ale dominance ve vztahu
Stručně řečeno, ten, kdo je ve vztahu silnější a věří sám/a sobě i tomu, že se o sebe po ukončení vztahu dokáže postarat, reaguje spíše „mužským“ způsobem – hněvem, vztekem, opuštěním partnera. Slabší a závislejší ve dvojici bude reagovat „ženským“ způsobem – upadne do depresí, bude se snažit toho druhého znovu získat nebo se mu bude mstít.
Žárlení mužské a ženské
Zatímco žárlivá ženská si projde stadiem hluboké deprese a poté vztah zpravidla opustí, žárlivý chlap přejde k násilí.
Ženská se k žárlivosti přizná snadněji, dokonce nějakou tu kapku žárlivosti ve vztahu vyžaduje jako důkaz lásky. To chlap nepřizná nic. A právě proto má naběhnuto na patologickou žárlivost, která může vyústit jak v psychické, tak fyzické násilí vůči partnerce.
Pevný vztah – hráz proti žárlivosti
Je to tak, vztah nemůžete nechat zakrnět. Musíte se o něj starat a dodržovat několik základních pravidel partnerské hygieny:
• respektovat hranice soukromého území své drahé polovičky
• zajímat se o ni
• rozumně s ní komunikovat
• nepřestat ji svádět
Většina terapeutů se shoduje v tom, že žárlivost je záležitostí obou partnerů. Pokud se má žárlivec napravit, je třeba změnit styl fungování páru. Žárlivost je totiž jednou z forem komunikace a jasným příznakem, že ve vztahu něco drhne. Míra žárlivosti závisí na míře důvěry, která ve vztahu panuje. A důvěra se odvíjí od stupně angažovanosti každého z partnerů na fungování páru. (Líp by to neřekl ani Freud!)
Zatočte s ní
Abyste svou žárlivost překonali (ano, to jde), postavte se jí tváří v tvář. Prostě si ji přiznejte a rozhodněte se ji vyhubit. Přestaňte ji brát jako osudovou záležitost (je to ve mně, nic s tím nenadělám) nebo z ní obviňovat váš protějšek (kdyby mě ta potvora pořád neprovokovala, chovám se jinak). Uvědomte si, co vás ve vztahu nejvíc stresuje: Že budete opuštěni? Ponížení? Pocit, že jste mimo hru? Zkuste si situaci, v níž jste nepříčetně žárlili, promítnout následující den. A možná celou scénu uvidíte v úplně jiném světle. Když máte pocit, že si s vámi žárlivost dělá, co chce, vyhledejte odbornou pomoc. Kdyby Shakespeare poslal Othella k psychologovi, nemuselo to pro Desdemonu skončit tak mizerně.
Diskuze