Růžové brýle
Když nás drapne amor, tak se nám lehce zatemní mozek, to je ověřený fakt. Tolerance k naší drahé polovičce je na začátku vztahu bezbřehá. Ať udělá cokoli, je prostě ta nej, i když okolí to vidí jinak. Dokonce i fyzicky se nám jeví přitažlivější, než ve skutečnosti je. Možná si v milostném opojení ani nevšimnete, že na vaši dychtivou otázku „tak co jí říkáš?“ uslyšíte je neutrální zamumlání.
Líp je na tom ten, kdo je zamilovaný míň. Logicky vidí toho druhého ve střízlivějších barvách a pád na zem není tak drsný.
A roky plynou
S nimi se vytrácí i vaše tolerance a růžové brýle jsou napadrť. Neuvěřitelně vám leze na nervy. A ani snaha v podobě romantické večeře nebo pokusu o sex nepřináší kýžený výsledek – místo elektrizujících doteků máte pocit, jako když se chystáte pářit s leklou rybou. Prostě už to nefunguje.
A propos, sex. Jo, je pravda, že častý sex stmeluje. Ale je-li váš vztah na pokraji propasti, od pádu do ní vás stejně nezachrání.
Největší nepřítel vztahu
Jednoznačně čas a detaily. Po několika měsících, natož letech, začneme vypadávat z role. Denně se sprchovat a voňavkovat, jednou týdně kytka, žádné sprosté slovo… Tenhle záhul nevydržíte věčně. I chlap je jenom člověk. A s údivem zjišťujete, že i vaše květinová víla chrápe a pšouká, mluví jak dlaždič a občas by mohla použít ústní vodu. Každý psycholog vám potvrdí, že detaily jsou hřebíky do rakve vztahu. To, co bylo na začátku roztomilé (u snídaně byla ještě celá rozčepýřená, vrabčáček jeden), je po nějakém čase iritující (je snad takový problém použít ráno hřeben??!).
Nevěřte na věčnou lásku!
Už od školky nás krmí bláboly o věčné romantické lásce, která hory přenáší a trvá celý život. Infikovaly se hlavně ženské, ale ani chlapi nejsou imunní. Prostě věříme tomu, že když erotično vyprchá, je nejvyšší čas poohlédnout se někde jinde. Blbost. Smiřte se s faktem, že po dvou, nejpozději po třech letech je erotická fascinace v čudu. A co teď: smířit se s lehce asexuálním kamarádšoftem, nebo hledat jinde? A za dva - tři roky na tom být stejně? Žádný dlouhodobý vztah vám nepřinese výbuchy postelové vášně a permanentní zamilovanost. Nebo si fakt myslíte, že coby osmdesátníci odložíte hole a nandávací zuby a země se pošesté v týdnu zachvěje?
Je vůbec šance?
I když libido, které za nás v počátku vztahu udělalo kus práce, odplulo do věčných lovišť, je možné budovat vztah na jiných věcech: výchově dětí, respektu, toleranci (brrr, zní to jak z příručky pro křesťanskou mládež)… ale je to fuška. Chce to snahu obou. Zapotíte se, ale možná po letech zjistíte, že jste vlastně prožili šťastný vztah. Anebo taky ne…
Diskuze