Stará dobrá vězení
Některé budovy prostě nemají být příjemné, to by tak nějak šlo proti smyslu toho, co se v nich má odehrávat. Když někdo spáchá zločin, má být potrestán, a velkou součástí skoro každého trestu bývá mizerné ubytování. Tam se vězňům dostane málo hnusného jídla, přiměřeně fyzického násilí a hodně nechtěného sexu. V lepším případě. V horším případě bude jejich pobyt ve vězení extrémně krátký nebo bez jakéhokoli mezilidského kontaktu, a pravděpodobně skončí velmi nepříjemnou popravou nebo velmi trapnou sebevraždou. Tak tomu alespoň bývalo ve starých dobrých "zamkneme je a zahodíme klíč" vězeních. Předtím než se z vězení staly školky pro společensky nevhodné osoby. Prakticky každý stát na této veselé planetě se může takovou starou dobrou kobkou pochlubit, jen si vzpomeňte na Špilas. Mezi světově nejproslulejší patří například anglický Tower of London (s duchy četných bezhlavých manželek jistého monarchy) nebo americký Alcatraz, i když nejstrašidelnější je údajně philadelphská Eastern State Penitentiary, kde byl duchy svých obětí pronásledován i slavný padouch Al Capone. Co na to říct, nezlobte, nebo vás zavřeme do cely s duchy zločinců dob dávno minulých.
Loď duchů
Když se nad tím trochu zamyslíte, velké zaoceánské parníky nejsou zrovna uklidňující dopravní prostředky. Naráží do ledovců, likvidují je nacistická torpéda, naloďují se na ně piráti, ztrácí se v Bermudském trojúhelníku čertvíjak... Když se prostě Poseidón rozhodne, že se mu nějaká loď nelíbí, nebo když se zrovna nudí a nemá do čeho píchnout svým trojzubcem, tak...žbluňk a je to. Potopené lodě ale mají jednu nevýhodu ze spirituálně-turistického hlediska, a sice to, že leží na dně a dostane se k nim jenom Cameron s ponorkou. Maximálně můžete doufat v to, že se čas od času na moři potkáte v mlhách s nějakým opuštěným korábem, který zmizí stejně rychle, jako se objevil, a to včetně ožralýho Johnnyho Deppa na palubě. Naštěstí pro vás ale existuje jedna loď tak velká a stará, že už na ní stihl umřít kdekdo, ale která se nějakým zázrakem zvládla nepotopit a neztratit. Ta loď se jmenuje Queen Mary a momentálně je permanentně v doku v Long Beach v Californii jako turistická atrakce. Můžete se tam potkat například s uhořelým námořníkem (jaká ironie) nebo utopenými dětmi (v bazénu na palubě; ta ironie si nedá pokoj).
Ústavy po víc než dvaceti letech
Pokud duchové opravdu existují, vypadá to, že je přitahují hlavně taková místa, kterým se radost vyhýbá obloukem. Není tedy divu, že se najdou četná svědectví o jejich aktivitě v chátrajících nemocnicích a blázincích. Tam se lidé prozměnu málokdy vyskytují dobrovolně a rádi, a obvykle přitom dost trpí, ať už fyzicky, psychicky nebo oběma způsoby zároveň. Možná je to trochu lepší v případech, kdy se tamější profesionálové opravdu snaží pomoct, ale najdou se všelijaká Kukaččí hnízda, kde se lékaři a sestry spíše vyžívají v sadismu. Mezi ty obzvláště strašlivé nemocnice patří například sanatorium Waverly Hills, kde v dobách mezi světovými válkami umřelo přes 63 000 lidí na tuberkulózu. To by v tom byl čert, aby se z takové armády nemrtvých nevrátilo alespoň pár nespokojených pacientů ve vznášející se oblačné formě, která je speciálně navržená tak, aby na všech fotkách vypadala jako rozmazaná šmouha způsobená chybou při vyvolávání filmu. Další jasný důkaz božího záměru. A taky jeho bezuzdného šprýmařství. Za psychiatrické léčebny se pak sluší uvést Rolling Hills opět v USA, kde paranormální výzkumné týmy rády pořádají noční párty ve sklepě s růžovými světly, houpacími koňmi a vznášejícími se končetinami. Neptejte se.
Hotely hrůzy
Zákony statistiky jasně říkají, že pokud chcete maximalizovat šanci na to, že se stane něco mimořádně vzácného, pomůže vám k tomu skoro s jistotou obrovské množství pokusů. No a nikde se nevystřídá tolik lidí ve všech možných různých stádiích rozkladu jako v hotelích. Ano, přebývají tam jenom krátce, ale divili byste se, kolik náštěvníků přitom stihne umřít. A teď si vemte, kolik je na světě hotelů a kolik mají pokojů. Není tedy divu, že strašidelných hotelů je na světě pěkně dlouhá řádka. Můžete si proto vybrat přesně takovou posmrtnou společnost, jaká vám nejlépe vyhovuje. Za tímto účelem pravděpodobně nenajdete atraktivnější destinaci než hollywoodský hvězdný hotel jménem Roosevelt. Ducha Marilyn Monroe totiž překoná opravdu máloco, o jiných kultovních klasicích kinematografie ani nemluvě. Ale možná nejste fandové filmu, možná byste měli zájem spíš o setkání s americkými otci zakladetli nebo prokletým básníkem Edgarem Allanem Poem. V tom případě raději navštvite Hostinec u generála Waynea. A konečně jestli hledáte inspiraci pro napsání hororové knížky, hotel Stanley v Coloradu fungoval pro Stephena Kinga úplně bezvadně.
Bojiště nespí
V tomto případě se opět jedná o celosvětově a celohistoricky univerzální jev: po velkých bitvách se jejich oběti rády vrací na místo svého násilného předčasného skonu. Zkuste přenocovat u Slavkova na poli ve spacáku a uvidíte sami, co to s váma udělá. Velmi ponurou pověst má například rozhodující bojiště z americké občanské války u Gettysburgu. Pokud se vám dobře usíná u zvuku přízračných salv z kanónů a mušket, tak už víte, kam si jet trochu zakempovat. Je fakt, že středověké a starověké bitvy nebyly ani zdaleka tak hlučné, a možná proto se jejich ozvěny v kvílení větru snadno ztratí. Hm, tak mě napadá, pokud na téhle teorii něco je, v Hirošimě musí být během hlubokých a mrazivých nocí opravdu hodně hlučno. A jasno. Je zvláštní, že jsou duchové mnohem častěji viděni na starodávných bojištích, než na těch moderních, a to i přesto, že v posledních válkách zemřelo mnohonásobně víc lidí mnohem brutálnějším způsobem. Kdo ví, třeba jde o ten časový odstup věků. Nebo se možná oběti moderních válek na náš svět raději ani vracet nechtějí.
Nejděsivější úřad na světě a jiné kuriozity
Tu nejhrůzostrašnější lokaci jsem si ale nechal úplně na konec. Narozdíl od ostatních děsivých míst, kde se přízraky vyskytují občas a spíše jakoby omylem, tady vládne zlo nepřetržitě. Ano, mluvím o samotném Haunted House One, Bílém domu ve Washingtonu, sídlu všech amerických prezidentů zaživa i po smrti. Teď si možná myslíte, že si dělám legraci, ale abyste se nespletli. Za tu dobu, co tenhle barák stojí, v něm byl spatřen nejeden duch zesnulého prezidenta v nedbalkách. Z nějakého důvodu se zdaleka nejčastěji jednalo o Abrahama Lincolna. Zřejmě si ani nevšiml, že umřel. Prostě si tak jednou zašel do divadla, tam jako obvykle usnul, a dalšího dne na jiné úrovni existence se zase pobral ve svojí pracovně. Z nějakého důvodu se obvykle zjevuje ženám. Asi se něco přiučil od Billa Clintona. Nebo to mohlo být naopak. Každopádně Amerika je vážně úžasná země. Jen tam můžete mít duchy nejen v sídlu vlády, ale i v jedné palírně, v rodinném domku postaveném na hřbitově nebo na plantáži. A paranormální jednotku rychlého nasazení. A to vše pravděpodobně v důsledku nějakého filmu. Hm, a jaké si z toho vzít ponaučení na konec? Pokuste se ve svém domě neumřít, mohli byste tím někoho za sto let vyděsit. Hrozný a děsivý Halloween vám všem!
Diskuze