Mít si tak do čeho kopnout
Jediné dvě fotbalové technologie, které jsou opravdu hodně vidět, jsou míč a kopačky. Ty tu rozhodně nebyly už v dobách prvních míčových her - tisíce let zpátky. Čím byste řekli, že si tak lidé od těch dob až do doby před několika staletími kopali nebo házeli No, řekněme že na hřišti se často nacházel de facto jeden hráč navíc. Tedy alespoň jistá jeho část - hlava nebo lebka. Aneb jak udělat z popravy vskutku sportovní událost (jihoameričtí indiáni zase měli ve zvyku dělat ze sportu popravu, ale to je jiný příběh). Později se přešlo na poněkud méně radikální materiály, jako například svázané hadry nebo nafouknuté zvířecí měchýře, ale asi si dokážete představit, že to nebylo úplně praktické. Teprve až s vynálezem syntetické gumy v devatenáctém století se míče začaly přibližovat dnešní podobě a vlastnostem, nicméně gumu a kůži začaly v druhé polovině dvacátého století nahrazovat nové umělé materiály. Ty mají za cíl zlepšit nepromokavost a letové vlastnosti míče, stejně jako míru převádění energie kopu v pohyb míče. Kopačky pak tak zajímavým vývojem neprošly - přece jen jde o boty s kolíky, to je docela prostý koncept. Každopádně kdo ví, jak tomu bude v budoucnu - teď třeba firma Nike vyvinula technologii Nike Sense, která umožňuje kolíkům měnit svoji délku podle tvrdosti a pevnosti povrchu. Zřejmě je tedy jen otázkou času, než se budou kopačky samy schopné obout, zavázat, vyčistit, naleštit nebo opravit.
Větru a dešti vskutku poručíme
Co je ovšem často přehlíženo je to, co je neustále na očích a všichni o to doslova zakopávají - v případě fotbalu je to trávník. Čím dál častěji se dnes můžeme setkat s umělými trávníky, které není potřeba nijak zvlášť udržovat, jsou pořád stejné nezávisle na roční době, dají se vyhřívat a v některých případech dokonce snižují nebezpečí poranění při pádu. Stejně tak samotný moderní stadión obsahuje celou řadu technických vychýtavek - prší nebo svítí oslňující slunce Nevadí, zatáhneme střechu. Je noc Nevadí, zapneme umělé osvětlení. A to ani nemluvím o tom, kolik tisíc lidí se do nových stadionů vejde. To už máte architekturu, mechaniku, elektrické osvětlení a umělou hmotu, díky kterým si můžete klidně zahrát v noci v zimním období když prší, a přitom u toho můžou být desetitisíce diváků přímo na místě. Tisíce vědců a techniků se pravědpodobně museli nadřít na to, abychom si to mohli dopřát. A to jsem se ještě vůbec nedostal k televiznímu přenosu.
Kyberfotbal se blíží
Kybernetizace fotbalu začala právě už televizním přenosem, kdy je možné snímat hrací plochu z mnoha úhlů a různě mezi nimi přepínat, zoomovat na detaily a přidat k tomu libovolný komentář nebo animace. To se pak odvysílá do milionů domácností a vytvoří to situaci, kdy miliony až miliardy lidí mohou naráz být přítomni na stejné události. Počítače do tohoto výchozího nastavení přinášejí mnoho potenciálních vylepšení - co se dá zaznamenat, dá se také analyzovat nebo dálkově ovládat. Už nyní se zvažuje zavedení automatického způsobu určení gólu na příštím mistrovství světa, aby se tak zamezilo chybám živých rozhodčích, a tím to jenom začíná. Čipy se dají dát do všeho - do míče, do kopaček a konec konců i do hráčů. Pak by bylo možné sledovat fyziku fotbalu do toho nejmenšího detailu a to by vedlo k novým vylepšením ve výše zmíněných technologiích a také k novým herním strategiím nebo novému druhu týmového managementu. Až se vylepší robotická technologie, můžeme se dočkat umělých hráčů nebo protetických vylepšení živých hráčů - pro silnější kop nebo větší rychlost běhu, výšku výskoku nebo přesnost. Takové technologie by se daly i dálkově ovládat, což by vedlo ke zkřížení normálního fotbalu s počítačovou fotbalovou hrou - představte si dálkově ovládaný tým robotů proti týmu vylepšených hráčů. Možností je nepřeberně, záleží jen na tom, co si o tom budou lidé myslet.
Diskuze