Dvoření není samozřejmost
Možná by nebylo na škodu začít opět tím, kde se tahle myšlenka „romantiky“ vůbec vzala. Stejně jako u pohádek v podstatě můžeme poděkovat hlavně křesťanství a středověku, ideálu rytířství a bardům. Model vztahu, kdy muž i žena jsou na stejné úrovni a oba mají svobodu volby při výběru partnera, který je nutným předpokladem pro situaci, kdy se muž z úcty k ženě snaží získat její srdce, ani zdaleka není světově nebo historicky univerzální – v původním matriarchátu na to nebyl jednotlivý muž dost důležitý, stejně jako v mnohých arabských nebo asijských kulturách nemá žena svobodu rozhodnout se, protože má de facto status zboží a manželství jsou domlouvána rodinami. Křesťanství jako první představilo myšlenku rovnosti všech lidí před Bohem (což vedlo nakonec i k zrovnoprávnění žen, nakolik to dnes vypadá, že křesťané ženstvím pohrdají) a postavilo ideje čistoty, svobody a lásky nad světskou moc a s ní spojené „nízké“ čili „hříšné“ popudy. Na základě estetiky a nostalgie spojené s touhle feudální idylou (alespoň jak vypadala v písních s odstupem staletí) se pak tyto myšlenky vrátily právě v období romantismu a pak pevně zakořenily v západní kultuře.
Od písně k dárku a od hvězd k paláci
Teď bychom si mohli udělat takový menší myšlenkový experiment – schválně, když už tedy víme, že by u romantiky mělo jít o čistou lásku, úctu, estetiku a umění, zamyslete se nad tím, jak často po vás vaše družky chtějí písně, básně, vlastnoručně natrhané květiny nebo jiná estetická nebo umělecká gesta, a jak často po vás chtějí pugét růží, bonboniéru nebo šperky. A nejen jak často to očekávají, ale i jak daleko myslíte, že jste se nebo byste se dostali u vašich milovaných s básní, a jak daleko byste se dostali s novým autem A můžeme pokračovat ještě o kus dál – potěšil by vaši lásku víc piknik na rozkvetlé louce pod širým nebem, nebo večeře v luxusní restauraci, stanování v parku, nebo dovolená v turistickém středisku na Kanárech Přiznávám, že je možné, abyste pokaždé upřímně zvolil první z možností, ale potom věřte tomu, že jste velmi, velmi šťastný muž. Rozdíl mezi každou první a každou druhou možností totiž tkví v tom, že i když každé romantické gesto je pro ženu lepší než žádné romantické gesto, to dražší skoro vždy trumfne to levnější. A tomu se neříká romantismus, to už je něco úplně jiného – pragmatismus, a ten je cynický až na půdu.
Být romantikem je dřina
Ano, samozřejmě, i mezi muži se najde spousta pragmatiků a cyniků. Ale víte, jak ti se poznají Poznají se velmi snadno – romantická gesta téměř vůbec nedělají, prostě si to, co chtějí, bez obalu berou, vyměňují nebo kupují. Stejně jako skoro každá normální žena. Kdo složil podstatnou většinu symfonií a ty nejlepší z nich Kdo napsal podstatnou většinu básní a ty nejlepší z nich Kdo… Prostě si to vztáhněte na všechny umělecké žánry, stejně jako na vědu a filozofii, a odpověď bude vždy stejná. Ano, v každém odvětví lidské činnosti byly i významné ženy, ale v těch potenciálně romantických jich bylo relativně velmi málo a často na úkor jejich ženskosti. Romantika je tvůrčí záležitost – kdyby ji měli všichni jen pasivně přijímat nebo „trpět“, žádná by neexistovala. Romantika alias cokoli mezi respektováním a uctíváním milované osoby je něco, čím je postižena většina mužů, nikoli žen. Ženy rády dostávají dárky a jsou rády, když je někdo hýčká a když na nich někomu záleží. Muži také mají tyto věci rádi, a je to ostatně veskrze lidské, ale krom toho muži také často rádi dávají dárky a hýčkají ženy, na kterých jim záleží. Možná s přáním opětování citů, ale většinou ne s očekáváním protislužby, kterou by pak nějak vymáhali nebo si nárokovali. Ostatně nejúderněji ten rozdíl mezi pohlavími vystihuje to, jaký má pro pravého romantika každá pragmatická žena termín – budižkničemu.
Diskuze