Bojuj nebo uteč
Tak nějak předpokládám, že pokud čtete tyto řádky, svatba vám asi nepřijde jako něco, čeho se už nemůžete dočkat. Možná vás to jen vůbec nezajímá, možná se toho dokonce štítíte jako upír česneku. V každém případě je potřeba si uvědomit (pokud vám to ještě samotným nedocvaklo), že určitě byste neměli dělat něco jenom proto, že to chce nějaká ženská. Pokud takhle pitomě manželství začnete, buďto se vás to už nepustí (a stane se z vás regulérní otrok), nebo si po nějaké době postavíte hlavu a dopadne to tragicky (zřejmě nanejvýš nepříjemným rozvodem). Jak to ale odmítnout, abyste si zároveň uchovali svoji drahou přítelkyni Pokud vám na ní nijak zvlášť nezáleží, pak je to asi dost snadný ji prostě poslat k šípku, ale pokud byste s ní rádi ještě nějakej ten pátek zůstali, nebo si ji dokonce eventuálně za hrozně dlouho vzali, musíte být mnohem delikátnější. Kdosi moudrý řekl, že při každém střetu můžete buďto bojovat, nebo prchnout. Bojem by v tomhle případě byla nějaká konfrontace, kdy představu blízké svatby rázně odmítnete a pokusíte se to obhájit. Na to budete potřebovat dost silné nervy a ještě silnější charakter (a taky byste museli mít ve vztahu celkově aspoň trochu navrch, aby to prošlo). Útěkem by pak bylo nějaké chytré odvedení pozornosti nebo jiné vyhnutí se řešení tohohle problému. To ani tak nevyžaduje nějaké ctnosti, ovšem pálit vám to musí.
Čert vem rodinu
Jedna z možných strategií, jak by vaše družka mohla celou záležitost nadhodit, je něco jako "rodiče se mě zas ptali, kdy už se vdám". Nemusí to nic zvláštního znamenat, ale taky to může vyjadřovat to, že rodiče opravdu vyvíjejí jistý nátlak. V takovém případě je možné zahrát to na jakékoli chyby a problémy, které jsou přítomné v manželství daných rodičů. Když to tak selhává u nich - nebo u vašich vlastních rodičů - je to dost pochopitelný důvod, proč se do toho tak nehrnout a nekazit si tím společné soužití. Pokud na svatbu půjde vaše družka naopak přes touhu po vlastních dětech, obdobně se dá reagovat vlastní rodinnou zkušeností, pokud například vaši rodiče vás měli v útlém věku nebo za nuzných ekonomických podmínek a jaké problémy to přinášelo. V žádném případě by nebylo taktické říct, že ženit se nehodláte nikdy nebo že děti bytostně nesnášíte a mít taky nechcete. Ostatně často to nebude tak horké, i když pálit to trochu bude. Když ale rozumně vysvětlíte, že když už se do toho pustíte, chcete abyste si byli jistí a aby to bylo udělané pořádně, dá se to pochopit. Odkládací taktika obecně vám může zajistit několik let klidu - partnerka sice nebude mít věčnou trpělivost, ale nějaký čas na vyzrání nebo otestování vztahu nebo vybudování živobytí a zajištění zázemí si nárokovat celkem bezpečně můžete. Výhodou téhle strategie je hlavně to, že s vaší milou vlastně souhlasíte a ujišťujete ji o tom, jak vážně to berete. I kdyby to byly jenom plané kecy (ale o tom raději pšt).
S rozumem v koncích
Kvůli záplavě debilních telenovel a romantických filmů se ale může stát, že vaše družka není schopná o manželství uvažovat realisticky. Prostě chce mít tu slavnost, kde bude celá v bílém, a kde bude moct machrovat před kamarádkama a kde si navěky slíbíte, že už budete jenom svoji a že vás nic nerozdělí a... Tak dál (pokračoval bych ve výčtu, ale dostávám z toho cukrovku). Nerealistické a nerozumné slečny se často do svatby hrnou ze stupidních důvodů a v takovém případě už tím jasně dokazují, že s nimi nebude rozumná řeč. Můžete ale mít štěstí, a to v případě, kdy se vaše bláznivá rádoby choť rozhodne udělat to vykutáleně. Bude vám dávat jen nepřímé indície - bavit se o nějakých známých, jak už jsou šťastně ženatí, komentovat před vámi, jak jsou nějaké svatební šaty krásné, atd. V takovém případě postačí, když budete předstírat, že jste totálně natvrdlí a že vám to vůbec nedochází. Horší to bude, když přejde k přímému citovému vydírání nebo jinému hysterčení. Protože vůči logice bude naprosto imuní, nezkoušejte se hádat. Jediné, k čemu to povede, je to, že budete spát na gauči a mít přitom přesně tolik kvalitního sexu s vaší partnerkou, jako po svatbě. Výsledek tedy bude přibližně stejně tragický, jako pokud se necháte přinutit ke svatbě. Opět je možné odkládat, a sice tak, že s ní budete jakože souhlasit, ale nakonec se k ničemu neodhodláte (a vezmete to zpět v nějakém klidnějším momentě, kdy zároveň můžete poukázat na to, že to nejdřív znělo jako dobrý nápad, ale když jste o tom potom začal přemýšlet víc prakticky, vyžadovalo by to nejdřív vyřešit spoustu problémů, do čehož se samozřejmě při nejbližší příležitosti pustíte, ale do té doby bude operace svatba bohužel muset zůstat u ledu). Když už ani to nezabere, asi nezbyde než řešit průběžná uražení vaší partnerky nějakými dárečky nebo romantickými gesty. Ach, ty ženy...
Diskuze