Příběh jednoho Dána a není to Hamlet
Lars von Trier narozen 30.04.1956 v Kodani, vystudoval roku 1983 dánskou Národní filmovou školu. Zde natočil krátkometrážní studentské snímky jako Befrielsesbilleder, nebo Nocturne, které si zasloužily ceny za nejlepší filmy na jednotlivých ročnících filmového festivalu v Mnichově. Jeho prvním celovečerním filmem byl Prvek zločinu, který v Cannes obdržel cenu za techniku, nominaci na Zlatou palmu a mnoho ocenění v Dánsku. Po dobu své filmové existence natočil celou řadu úspěšných i méně úspěšných filmů. Mimo jiné založil v roce 1992 s producentem Peterem A. Jensenem soukromou produkční společnost Zentropa Entertainment, ta se proslavila především produkcí filmů s provokativními sexuálními scénami.
Dogme 95, pryč s růžovými brýlemi
Zlomový okamžik nastal, když se v roce 1995 dozvěděl od své matky na smrtelném loži pravdu o jeho otci. A to takovou, že jeho otcem je někdo jiný, než se po celé roky domníval. Tento fakt napomohl k realizaci novodobého filmařského manifestu Dogme 95, na kterém spolupracoval s Thomasem Vinterbergem. Tento projekt kladl důraz na upřímnost a odstranění veškerých domněnek a iluzí, které jsou v dnešních filmech rutinní záležitostí.
To chtěl prolomit, soustředit se plně na příběh a herectví. Na film Dogme 95 se výlučně používají ruční kamery, které zachycují podstatu příběhu právě teď a tady. Spustila se vlna dogmatických snímků, kterým dluží zásluhu např. herečka Emily Watson, která do té doby nebyla nijak známa. Taktéž zakomponoval do svého muzikálu Tanec v temnotách, který byl rovněž neméně úspěšný, do hlavní role, islandskou zpěvačku Björk.
Ačkoliv ho mnozí považují za moralistického experimentátora, on tvrdí: „Pouze se zajímám o filosofii a etické problémy, které sužují společnost".
Antikrist, 100 minut zvrácené geniality
Tento film můžete považovat za exhibici postupů Trierových předešlých děl. Odkrývá se pomyslné divadelní představení o třech dějstvích, ve kterém vystupují pouze dva hlavní herci v podání Willema Dafoa a Charlotte Gainsbourgové.
Děj začíná ve chvílích, kdy se manželský pár vroucně odevzdává svému sexuálnímu chtíči a nepovšimnou si svého nespícího syna, který během jejich „koitu" skočí z okna jejich panelového domu. Tato tragédie dostane matku v podání Charlotte do stavu šílenství a bezmoci. Dafoe, jakožto její muž a zároveň terapeut odvádí svou ženu z péče psychiatrické léčebny, plně rozhodnut jí sám pomoci veškerou bolest překonat a začít od znovu.
Svým profesionálně taktickým způsobem zjistí, v čem spočívá manželčin strach a právě zde hodlá začít s léčbou. V osamocené chatě v temném lese se ovšem projeví zvířecí touha sexu chtivosti manželky, která vidí v samotném aktu veškerou podstatu, avšak i příčinu všeho. Po celou dobu snímek provází pomalé tempo, minimum dialogů, hučení a jiné zvuky přírody, například padající žaludy na střechu chaty aj.., které nahrazují hudbu a dodávají celému příběhu autentický nádech.
Scény, které způsobily světový rozruch
Ve většině zemí je přístupnost na tento film od 18 let, ČR nevyjímaje. Pouze v rodné zemi režiséra, Dánsku a Švédsku je zpřístupněn už od 15 let. Co považuje společnost za nevhodné? Po dobu celého filmu se zjevují mrtvá zvířata v některých případech i v rozsáhlém procesu rozkladu. Ovšem zároveň je zde zobrazeno i paradoxní zrození života, v podobě rodící srnky. Sadistické sklony zoufalé ženy, která v hlubokém nitru dává vinu sobě i svému muži a rozhodne se to radikálně řešit po svém. Ovšem drastické záběry trvají jen chvíli a po filmech, jako je Hostel, Vraždy podle Jidáše apod., lze tento film považovat za naprosto běžný, rozdílný pouze v autorově vyjádření a divákově pochopení.
Diskuze