Zacvičte si při hraní her

Historicky prvním vážným pokusem o konzoli s ovládáním na bázi snímání pohybu bylo Wii od Nintenda, což je firma, která je v oblasti herních konzolí prakticky už od začátku velkým tahounem a inovátorem. Mezi jejich velké úspěchy se řadí například přenosné Gameboye do ruky, osmibitový NES (Nintendo Entertainment System) nebo Nintendo 64 s jednou z prvních pěkných jakž takž 3D grafik. Stejně tak i systém Wii byl a stále je velmi populární, i když v současnosti není zrovna nejpokročilejší. Na rozdíl od níže popsaných dnešních konkurentů nemají hry pro Nintendo Wii super HD rozlišení a ani ono snímání pohybu není zrovna nejpřesnější (načasování pohybu je snímáno mnohem lépe než jeho nasměrování). Z toho důvodu je většina her ovládána snímáním pohybu stále spíše tak, jako by šlo o mačkání ovladače, než jako by byl převáděn váš vlastní pohyb do hry. Z toho důvodu může mnohým přece jen vyhovovat normální joystick, který v konečném důsledku dělá to samé, akorát je to jednodušší a rychlejší. A taky se u toho nemusíte skoro vůbec hýbat. Na druhou stranu při hraní například nějaké sportovní hry přes Wii se můžete hýbat, jak je vám libo. Pokud jste tedy sporotovně/pohybově založený člověk, Wii vás může podstatně přiblížit světu počítačových her. Některé herní žánry ale bohužel stále vyžadují mnohem větší přesnost ovládání, než jakou může Wii poskytnout (jedná se především o strategie). V každém případě je Nintendo Wii velmi zábavnou novinkou, která je zároveň nejlevnější ze všech podobných technických hraček.

Tento systém ovládání her skrze snímání pohybu od firmy Sony je v základu velmi podobný systému Wii, ale je pokročilejší (a dražší). Herní konzole Playstation 3 je ostatně mnohem více zaměřena na výkon a krásnou HD grafikou samozřejmě oplývá. Samotný pohybový ovladač je mnohem přesnější díky něčemu jako barevně svítící pingpongový míček, který je připevněný k horní/přední straně ovladače. Tato vyšší přesnost je ale vykoupená jistými nedostatky, z nichž některé jsou estetické a jiné zase praktické. Hlavním estetickým problémem, který vás může nebo nemusí otravovat, je nepopiratelný fakt, že s tím míčkem nahoře ten ovladač vypadá jako robertek. Což může vést k jistým trapným situacím, když k vám někdo vpadne do pokoje a uvidí vás, jak to pevně třímáte v ruce a máváte s tím. To je ale spíše jenom humorné a dá se to v klidu překousnout. Větším problémem je menší odolnost tohoto ovladače oproti tomu od Wii, což se může projevit u her vyžadujících pevný stisk a agresivní mávání. Nejotravnější komplikací je ovšem nevybalancovanost různých her ve smyslu toho, jak daleko od obrazovky musíte být, abyste mohli hrát. Všechny barevné míčky totiž musí být neustále viditelné v zorném poli snímače. Proto se často setkáte se dvěma nežádoucími jevy: stěhováním gauče a vynecháváním snímání při hře hodně hráčů, kdy se tito budou navzájem překrývat. I s těmito chybkami a i přes vyšší cenu tohoto zařízení ale stále máte dobrý důvod, proč si to koupit: protože když to funguje, tak to funguje výborně.

Kinect od Microsoftu pro XBox 360 je zatím pravděpodobně nejvymakanějším technologickým řešením snímání pohybu, protože žádný ovladač k tomu vůbec není potřeba. Kinect totiž snímá vaše kosti, konkrétně hlavní klouby. Ne, není v tom rentgen, ale tak nějak to umí analyzovat obraz a rozlišit několik základní ohybů v naší anatomii. Není to sice tak přesné jako PS3 move, který už se pomalu blíží přesnosti myši, ale je to prostě jiný zážitek. Někdy to ovšem také vede k celkem nešťastným komplikacím, tak například pro volbu něčeho v menu musíte dát ruce do správné pozice a v ní je chvíli držet. To je celkem zbytečně zdržující a nezáživné. Jsou ale i hry, ve kterých se Kinect více než ostatní konzole opravdu přiblíží dojmu, že váš pohyb se zrcadlí v herním světě, nebo naopak (především v tanečních hrách, kde je vaším cílem co možná nejpřesněji kopírovat pohyby tanečníků na obrazovce). Ba co víc, součástí konzole XBox 360 je dokonce i hlasové ovládání, které funguje tak, že nejdřív řeknete slovo "xbox" a pak začne konzole dávat pozor na další klíčová slova, která mohou ovládat cokoli, co je normálně ovládáno ovladačem. To může někoho fascinovat a jiného nudit, přičemž jediný výrazný háček spočívá v tom, že když už hrajete hry na Xboxu, můžete říct slovo "xbox" jen tak nahodile a neúmyslně spustit nějaký hlasový povel. V každém případě u všech druhů ovládání her skrze snímání čehokoli na všech konzolích zatím čekejte nějakou prodlevu mezi vaším pohybem a jeho převedením do herního světa, ani Kinect není výjimkou. Prozatím se nejdná o dokonalé zařízení jako ze scifi filmů, ale i tak spousta pohybem ovládáných her pro tuto konzoli stojí za vyzkoušení. Kdyby nic jiného, alespoň si trochu zacvičíte.