Přes rodinného známého, taky námořníka. Původně jsem vyučený elektrikář, ale tahle práce mě nebavila. Takže v 19 jsem vstoupil do námořnictva.
Dnes už jsou podmínky tvrdší než před těmi 20 lety. Teď musí mít uchazeč minimálně maturitu, což za nás ještě nebylo. A samozřejmě se dělají psychologické a lékařské testy. Třeba uchazeč s brýlemi má šanci, ale má omezený výběr specializací.
Proč sis vybral ponorkuJednak je to líp placené, 50 % navíc než služba na lodi, jednak máš šanci jít dřív do důchodu - 1 rok v ponorce = 3 roky v kanceláři a 2 roky na lodi. Tzn. že po 15 letech v ponorce máš teoreticky odpracováno 45 let a můžeš (ale nemusíš) odejít do důchodu.
Ne, i když si to každý myslí. Jdeš tam dobrovolně, nikdo tě nenutí. Ale když se rozhodneš pro ponorku, absolvuješ speciální dvouměsíční kurs, kde se o ní dozvíš úplně všechno.
Můžeš trochu popsat prostředí v ponorceTam, kde jsem sloužil já, nás bylo kolem 80, ale jsou menší i větší. Spí se v kajutách po 6-8 lidech, na palandách oddělených závěsem. Záleží taky na hodnosti – vyšší šarže mají kajutu samy pro sebe. Každý z námořníků má svoji specializaci – kuchař, elektrikář, mechanik, zdravotník, radista, kluci, co odpalují torpéda a další.
Jsou v námořnictvu i holkyJo, ale v ponorce ne. Na lodích (ale ne na všech) můžou být i ženské. Ale taková loď musí mít na tohle zázemí, WC, zvláštní kajuty apod.
Jakou nejdelší dobu jsi v kuse strávil v ponorceTři týdny. Pak se musí doplnit zásoby. I když teoretické maximum, které by se bez doplnění zásob mělo dát vydržet, je 45 dní. K tomu by ale došlo v případě ohrožení nebo války.
Za rok jsme absolvovali dvě plavby a každá z nich trvala zhruba 3-4 měsíce.
Kam ses všude za těch 15 let podívalDo USA, Norska, Skotska, Itálie, SAE, Djibuti.
Jak si námořníci udržují fyzičkuPo vstupu do námořnictva má každý nárok na hodinu sportu denně, ale nikdo tě nekontroluje, je to čistě tvoje věc, jestli sportuješ, nebo ne. Pak jsou tu jednou ročně povinné fyzické testy. Ty mají dvě části: plavání a vytrvalostní běh. Jestli neuspěješ, můžeš dostat zákaz nalodění.
Námořníci s výjimkou nadřízených a některých specializací netuší, kam plují. Taky máme zákaz mluvit o tom, co se děje na palubě. Maily z/do ponorky jsou cenzurovány, povoleny jsou jen pozitivní zprávy - jak příchozí, tak odchozí. A když máš dovolenou, musíš nahlásit všechny adresy, na kterých budeš. Jestli chodíš s cizinkou, tak si ji nadřízení proklepnou a kromě toho existuje seznam zemí, kam můžeš jet jenom s povolením nadřízených.
Dostali jste se do nějakých válečných konfliktůTo přímo ne, ale během občanské války v Bosně jsme operovali u Boky kotorské. A po atentátu na Dvojčata jsme hlídkovali u pobřeží Afghanistánu.
Co ponorka a sexJo, ten nám chyběl. Ale velitelé tolerovali promítání péček po službě, i když je to oficiálně zakázané. Jinak po vylodění se samozřejmě zapadlo do barů se vším, co k tomu patří.
No jasně, ale důchodce jsem docela zachovalý, ne Ještě mi nebylo ani čtyřicet… I když jsem úplně změnil svůj život, o ponorce se mi pořád v noci zdá. To se prostě nedá vymazat. Fakt mě to bavilo a ničeho nelituju. Ale na druhou stranu, pokud máš přítelkyni nebo ženu a děti, tak to už taková sranda není. Viděl jsem dost kamarádů, kterým vztah ztroskotal kvůli práci, konkrétně kvůli jejich dlouhým absencím doma. A proto se skláním před všema ženskýma, které tohle ustály.