Bylo, nebylo
Před mnoha a mnoha lety lidé neměli ani počítače, ani televize, a dokonce neuměli ani číst a psát. Moc jim toho tedy k zábavě nezbývalo. Vynecháme-li sex, jídlo (když bylo), válčení (to bylo vždycky), zbývalo ještě vyprávění příběhů. A tak bylo zaděláno na pohádky. Dodnes se v nich dají najít stopy reálného života našich předků: macechy (porod byl tehdy vyloženě adrenalin – i seskok z třetího patra byl bezpečnější), lesy se hemžily vlky a opuštěnými (a následně sežranými) děvčátky, lidé věřili v nadpřirozeno a bájná zvířata, než jim internet a wikipedie otevřely oči, a děti se poflakovaly bez dozoru, protože rodiče fachčili na panském. Ideální živná půda pro záškodnické kreatury typu ježibaby nebo vlkodlaka!
Krev, kanibalismus, násilí
Pohádky jsou pro děti. To si aspoň myslí většina lidí. Ale když se na ně podíváme blíž, zjistíme, že jde vlastně o horory, v mírnějším případě thrillery. Babička sežraná vlkem, vlk s rozpáraným břichem nacpaným kamením, děti škvařené v peci, Otesánek požírající, co mu přijde pod ruku, k tomu přidejme skřety, hejkaly a jinou havěť - ani dospělý odkojený Hitchcockem a Scary Movie 1-15 by po tomhle neusnul! Ne nedarmo se prodávají soft verze pohádek, kde babička leze do kredence a myslivec vlka humánně zažene. Útlocitní rodiče mají pocit dobře odvedené práce, haranti bažící po krvi jsou zhnusení a přepínají na krváky a porno.
Sex v pohádkách – kdo hledá, najde
Pohádky rozhodně nejsou asexuální. V Karkulce je vlk ztělesněním mužského predátora, číhajícího na nevinnou oběť. Sněhurka sdílí příbytek se sedmi jedinci mužského pohlaví (i trpaslík je chlap), princ Popelce a dalším adeptkám na princeznu chlípně prohmatává nožky a nevěříme, že princ líbající Růženku alespoň pohledem nesklouzne k jejímu dmoucímu se výstřihu. Už vůbec nemluvíme o takových úchylkách, jako sexuální agrese u Modrovousa, který likviduje své manželky jednu po druhé, nebo o incestu v Oslí kůži, kdy král zahoří láskou ke své dceři a chce si ji vzít za ženu.
Popelka a spol.
Ženské postavy v pohádkách, to je kapitola sama pro sebe. Feministky by zaplakaly. Holky jsou pasivní, věčně čekají, že si je princ najde nebo vysvobodí, vlastní iniciativa žádná. A všimněte si, že cílem je svatba, ale jedině s princem nebo králem. Princezna sice občas nepohrdne nějakým tím prostším chasníkem, ale až potom, co mu dá pořádně zabrat a on obstojí, případně vůbec přežije. Když necháme jenom čistou love story a odpreparujeme nadbytečný balast jako trpaslíky nebo šípkové trní, máme červenou knihovnu jak vyšitou. Tak jako v pohádkách i tady končí osud hrdinky svatbou. To je vysněný cíl, a když ho dosáhne, má v životě splněno.
Kouzelná lampa vás nevytrhne
Pohádky že mají vychovávat Podívejte se třeba na vztahy mezi sourozenci. Vždyť si jdou vyloženě po krku (pravda, hlavně ti nevlastní). Maruška se, chuděrka, musí brodit sněhem, aby sehnala jahody, nevlastní sestry prohánějí Popelku, no a Nastěnka z Mrazíka, to je kapitola sama pro sebe!
Také sociální vztahy jsou tu vylíčené dost krotce. Nikdo netrpí hladem (a to prosím pohádky vznikaly i v dobách hladomoru), cesta z doškové chaloupky na trůn je přímá a poměrně jednoduchá – kdejaký obejda si může splnit svůj americký sen. Glorifikují se vlastnosti jako lenost (že, Honzo), pasivita (Popelko, Popelko… Co ten hrách s prosem konečně mrsknout po maceše), naivita (holky lezou samy do cizích chalup), rizikové chování (apelujeme hlavně na matku Karkulky, poslat dceru samotnou do lesa, to je na sociálku!) A vždycky je tu někdo (něco), co vás zachrání: kouzelná babička, dědeček, dobrá víla, skřítek, lampa, hrneček, ze kterého se valí kaše… Tak takhle mládež zodpovědnosti nenaučíme.
Čekání na prince
A jak z pohádek vychází chlap Pro svou vyvolenou udělá všechno, plní nesmyslné úkoly, málem se nechá sežrat drakem, štrachá se před devatero hor, aby ji vyrval ze spárů uslintaného černokněžníka. To jsou ti akčnější. Pak tam je skupinka pasivních princů, kteří prostě náhodou jedou kolem, narazí na holku v kómatu a jejich mise končí jednou pusou. Ale jedno mají společné: jsou to zachránci. No a jsme u toho. Už od mala se tak holčičkám cpe do hlavy obraz chlapa - zachránce, rytíře, borce, který se, když bude nejhůř, objeví ve správný čas na správném místě. A holky čekají a čekají, léta běží, tělo vadne a kde se ten princ, sakra, pořád fláká!
Diskuze