Jeden žánr vládne všem
Hned zkraje se nabízí jedna úplně prostá situace – všechno je to samá „braková“ beletrie: detektivky, thrillery nebo romány, nejlépe populární kousky jako Šifra mistra Leonarda, Sherlock Holmes, Bondovky a tisíce dalších všeobecně známých děl od uznávaných autorů. Výhodu to má takovou, že to nemůže na žádnou udělat vyloženě špatný dojem. To by jí muselo vadit už jen to, že čtete, a to by asi musela kompenzovat hodně velkými…přednostmi. Nevýhoda ale spočívá v tom, že neuděláte ani žádný výrazně kladný dojem – beletrie je prostě tak normální čtivo, až je prakticky neviditelná.
Chtělo by to trochu fantazie
Fantazie při výběru knížek by to sice trochu víc chtělo, ale stále platí, že všeho moc škodí. Samostatnou kategorií brakové literatury jsou totiž žánry Fantasy a Sci-fi a u těch je určitě potřeba tímhle pravidlem se řídit. Řeknu vám to takhle – máte tam trilogii Pána prstenů? V pohodě. Máte tam i všechny Pottery? Fajn. Nějaký kultovní Ray Bradbury nebo stará sbírka sci-fi povídek? Proč ne. Ale jestli tam jsou i Eragonové, fan-fiction paperbacky podle počítačových her, štosy komiksových časopisů a nahoře na knihovně se nachází sada akčních figurek spolu s krabicí karet Magic the Gathering nebo Warhammer 40K, ujistěte se, že vaší potenciální holce buďto není víc jak 12 nebo že larpem alias dřevárnou tráví každý volný víkend. Protože jinak si obojí bude ta holka myslet o vás. A nejspíš ne v dobrém. PS: Pokud jste se seznámili při hraní World of Warcraft, můžete klidně celý tenhle odstavec ignorovat.
Člověk je (údajně) tvorem inteligentním
Jedna z obvyklých cest, jak knihovnou udělat dojem, spočívá v tom, že se tento kus nábytku odshora dolů nacpe odbornými a populárně naučnými publikacemi, slovníky a encyklopediemi, případně sem tam prokládanými nějakým tím Shakespearem nebo jiným dávno mrtvým klasikem. Jak už ale psal Jan Ámos Komenský, pokud to nejsou věci, co jste opravdu četli a pochopili, redukujete tím knihy na pouhé okrasné kastle. Je to prostě dvojsečné – má to smysl jenom v tom případě, že za a) působíte jako velmi vzdělaný a moudrý člověk a že za b) té, kterou se snažíte sbalit, inteligence vskutku imponuje. Jinak z toho vyjdete jen jako pokrytec a/nebo suchar.
Prokletí básníkovo
Trochu jinou ale v jádru podobnou strategií je zvolit místo vědy a kulturní klasiky vysoké či alespoň moderní umění, něco jako poezii anebo jiné ne zrovna mainstreamové žánry (magický realismus, dada a ostatní absurdity, existenciální či jinak filozofická dramata, příběhy z exotických kultur). I když to není tak těžké čtivo jako v případě odborné literatury, pořád to může na cíl vašich tužeb působit tak nějak divně. Pokud je sama umělkyní nebo gothičkou, pak to určitě neuškodí. Ale sbírky prokletých básníků s názvy jako třeba Bolest nebo Květy zla můžou vyvolat dojem, že jste tak trochu emo, stejně jako milostná a přírodní lyrika z vás zase mohou udělat měkkotu nebo naivku.
Na začátku bylo slovo a to slovo bylo…
Bůh v podobě obligátní Bible určitě v knihovně ničemu nevadí, ale zkuste se schválně sami zamyslet nad tím, co byste si mysleli o člověku, který v knihovně má jenom samé Bible nebo jiné náboženské knížky – Starý zákon, Nový zákon, Knihu Mormonovu, Bhagavadgítu, Satanistickou Bibli, Korán a tak dál a tak podobně. To samé platí o ideologických dílech – přidejte si k tomu klidně ještě Mein Kampf a Marxův Kapitál – nebo o okultních dílech – astrologii, numerologii, tarotu a magii. Pokud zrovna nebalíte studentku filozofie nebo religionistiky, asi by se vaše skoro-přítelkyně po prohlídce knihovny ještě podívala i po tajné svatyni, voodoo panence nebo vlajce s hákovým křížem nebo srpem a kladivem. To ovšem za předpokladu, že by neutekla. Mohli byste ale přirozeně mít kliku, pokud by s vámi sdílela náboženské vyznání. To by jí potom asi nevadil ani misionář. Otázkou zůstává, co by na to řekl váš Bůh.
Každý má nějakého koníčka
S tímhle si fakt radši dejte pozor – příručky a alba o vás totiž řeknou strašně moc. Fotkami dojem udělat můžete hodně dobrý, jste-li dobrý fotograf. A pokud nefotíte nahé děti nebo zohavené mrtvoly předtím, než je zakopete na svojí zahradě. Nějaké album se známkami je pak docela neutrální. Takové album s nálepkami pokémonů by z vás ale většího chlapa udělalo jen stěží. Příručky pak působí podezřele buďto pokud jsou vaše koníčky prostě divné, a nebo pokud se jedná o obrovské množství knížek jednoho druhu. Dám příklad – jedna Kámasútra v knihovně je výborný námět pro konverzaci nebo i něco víc, plná knihovna sexuálních příruček je téměř důvodem k hospitalizaci; jedna příručka chovu papoušků značí kladný vztah ke zvířatům, plná knihovna knížek o hmyzu či jedovatých hadech vzbuzuje jisté opodstatněné obavy. Prostě a jednoduše - všeho s mírou.
Stará škola, dětství, nostalgie a srdcovky
Nakonec ještě stojí za zmínku generační záležitosti – každý kdysi býval dítětem a vyrůstal v určité době, takže i když chcete působit in a chytře a vkusně a zručně a mužně, možná není úplně na škodu začlenit do vaší sbírky knih také něco, co tam bylo, už když jste se učili číst. Takové Neználkovy příhody, Čítanka, Honzíkova cesta nebo nějaká ta Foglarovka můžou na něžné pohlaví působit roztomile a taktně poukazovat na to, že dítě uvnitř vás ještě není úplně mrtvé. Jen si opět vzpomeňte na rčení, že méně je někdy více. V každém případě vám samozřejmě nikdo nebrání vsadit všechno na to, že budete sám sebou, a prostě to necháte, ať se to vyřeší samo. Jen abyste se potom nedivili. ;)
Diskuze