Mapy měst - bez ulic nenajdeš nic Názvy ulic, ale i mostů, náměstí a dalších městských částí jsou z hlediska orientace nanejvýš praktické, tedy pokud se toto označení nemění příliš často. Jedná se zejména o označení podle momentální politické nálady ve státě, s čímž máme především v České republice nemalé zkušenosti.
Proto jsou vítaná jména jako Zahradní, Pod tratí, Jižní nebo U rybníka, která jsou vzhledem k okolnostem poměrně stabilní, pokud se tedy někdo nerozhodne zahrady vyplenit, železniční koleje vytrhat, jih přepólovat a rybník vypálit.
Mapy - i staré obchodní stezky měly jména
Původní pojmenovávání cest a stezek bylo závislé čiště na tom, kam tyto trasy vedly, kolem čeho se vinuly. V případě mostů a prostranství si braly jméno toho, kdo se o ně nejvíce zasloužil. Ulice ale třeba i náměstí dostávaly přívlastky podle řemeslných profesí, podle doby vzniku nebo později i podle významných obyvatel, kteří zde přebývali.
Mapy - aby se to nepletlo ...
S růstem městských částí přibývalo rovněž ulic, rynků a náměstíček, a proto je od roku 1787 nutné přiřazovat k číslu popisnému i název. První mohutné přejmenovávání nastalo po roce 1918, kdy se Česká republika zbavila vlivu Rakousko - Uhersk, a a poté k této činnosti docházelo vždy s radikálními politickými změnami ve státě. Naposledy tedy v roce 1989.
Mapy - jak by se mělo značit Tabulky s názvy ulic by se měly vyskytovat na začátku a na konci a při křížení s jinou třídou. Barevné provedení (a to už neplatí jen u ulic) je většinou v modrobílé kombinaci, v Praze červenobílé, ale mohou existovat i jiné varianty. Podle zákona musí být jména ulic a jiných veřejných prostranství vyvedena dvojjazyčně v obcích s národnostními menšinami.