Georges Best: první fotbalová star

„Asi jsem vám tady našel génia,“ hlásí jednoho dne léta Páně 1961 hledač talentů ze severoirského Belfastu do Manchesteru. Oním géniem byl tehdy 15letý George, syn z početné dělnické rodiny, jehož otec je mu zároveň trenérem a matka mu zemře v 55 letech na následky alkoholismu.

Už v roce 1963 se jako 17letý upisuje Manchesteru United, kde vydržel do roku 1974. Spojení to bylo šťastné pro oba. Hlavně z něj vzešlo 179 gólů a v roce 1968 i titul nejlepší evropský fotbalista roku. Nezapomenutelný je Bestův zápas v roce 1966 proti Benfice Lisabon, která byla považována ze neporazitelnou. Nejenže vstřelil dva góly, ale vysloužil si od portugalského tisku i přezdívku „pátý Beatle“. 1970 se mu povedl další skvělý kousek - dvojitý hattrick v zápase proti Northamptonu. V jediném zápase mu vstřelil šest gólů.

Georgovi to na hřišti šlapalo, jeho popularita kulminovala. Navíc byl hezoun, a to byl magnet nejenom pro ženské, kterých se George rozhodně nezříkal, ale i pro média. Objevuje se v reklamách, vydělává na svůj věk a dobu nekřesťanské prachy a bohatýrsky slaví. „Devadesát procent příjmů jsem utratil za pití, rychlý auta a ženský. Zbytek jsem rozfofroval,“ bilancuje ironicky na vrcholu své kariéry. George viděl sám sebe jako baviče. To dokazuje i další jeho známý výrok: „V roce 1969 jsem přestal s alkoholem a ženami. Bylo to nejhorších 20 minut mýho života.“ Jenže ostatním kolem něj už úsměv začínal tuhnout. Když v prestižní talk show opilecky brblá něco o pohlavním styku, nebaví se už ani jeho nejskalnější fanoušci. Trpí i jeho kariéra. Těžko říct, jestli za vynecháváním tréninků stojí atmosféra v klubu nebo jeho alkoholismus, ale v roce 1974 odehraje v Manchesteru United poslední zápas.

Jedna fotbalová kapitola se sice uzavřela, ale George bez fotbalu nezůstal. Roku 1976 se po několika fotbalových epizodkách upisuje americkému fotbalu, do kterého v té době američtí manažeři nalákali pár zvučných jmen evropského fotbalu. Za velkou louží se mu líbí, pochvaluje si hlavně anonymitu, která mu v Evropě chyběla. Experimentuje i se soukromým životem. V Americe se oženil, a i když vztah s modelkou Angie skončil po šesti letech rozvodem, bonusem byl rozhodně syn Calum.

Po pěti letech se vrací z Ameriky do staré dobré Evropy, ale svou kariéru končí překvapivě roku 1983 u australských Brisbane Lions.

V 80. a 90. letech je George už ve fotbalovém důchodu. Odešel do něj ve svých 37 letech. Pomalu se začíná zakulacovat, šedivět, ale v pití pořád neztrácí tah na branku. Paradoxem je, že částí těla, která dostávala během jeho fotbalové kariéry nejvíc zabrat, byla játra.

V roce 2002 podstoupil jejich transplantaci. Veřejnost i rodina, včetně druhé manželky Alex, kteří čekají, že odteď už bude George sekat latinu, zažívají zklamání. George nasává dál, prozření se nekoná. To přišlo až na smrtelné posteli v listopadu 2005, kdy vzkazuje světu: „Neumírejte jako já.“

George měl na sklonku života obavy, aby si ho lidé po jeho smrti nespojovali spíš s flaškou brandy než fotbalovou merunou. Zbytečně. George Best byl skvělý fotbalista. A ve fotbalovém nebi kope určitě první ligu.