Fidel Castro - tuhý kořínek (ne)oblíbeného diktátora
Mluvíme-li o osobnostech, které jsou v tisku koncem léta 2006 na denním pořádku, musíme se zmínit o kubánském diktátorovi, prezidentovi a vrchnímu veliteli armády v jedné osobě - Fidelu Alejandru Castro Ruzovi. Není to ani tak proto, že by byl Fidel Castro tak fotogenický, jako spíše kvůli spekulacím, že Fidel umírá. Tyto spekulace tady nejsou poprvé a možná ani naposled. Nebo ano? To ukáže čas.
Faktem však je, že Fidel Castro má tuhý kořínek a to za všech okolností - nehledě na to, co píší některé tiskoviny. A jeho nepřátelé to vědí více než dobře, protože Fidel Alejandro Castro se zatím ze všech zdravotních problémů vzpamatoval poměrně rychle, a pak o tom ještě zavtipkoval. Když jednou tam-tamy bubnovaly: „Fidel Castro má Parkinsonovu chorobu!”, on sám veřejně odpověděl: „Papež ‚parkinsna’ má a stejně mu to nebrání lítat z jedné země do druhé.”
Fidela Castra však více než přirozené bakterie ohrožují lidé - dokládá to množství pokusů o atentát, které přežil. Více o těchto rizicích pro Fidelovo zdraví se můžete dozvědět v dokumentu 638 způsobů, jak zabít Castra.
Fidel Castro - životopis neboli biografie kubánského diktátora
Papíru o Fidelovi byla určitě popsána spousta a to především na kubánském území. Obzvláště, jestli přepisovali Castrovy mohutné, několikahodinové proslovy. Ze všech stran létají kritiky na to, že Fidel Castro založil svou vládu na své osobnosti a celá Kuba leží u nohou jeho charisma od vojenských bot po bradku guerilly. Nikdo ovšem nemůže říct, že si Fidel své místo na kubánském slunci nevybojoval - podívejme se na to od začátku.
Každá biografie či životopis by měly začít dětstvím. Nebudeme výjimkou. Fidel Castro se narodil 13. srpna 1926 na Kubě v Bíránu, což je oblast cukrových plantáží. Jakožto syn španělského přistěhovalce Ángela Castra y Argize, který si ještě k tomu vzal jeho matku Linu Ruz González až ve Fidelových patnácti letech (do té doby byl v manželství s úplně jinou ženou), to neměl jednoduché. Fidel Ruz tedy ve svých sedmnácti letech přijal příjmení Castro a zároveň z úcty k Alexandru Makedonskému si přidal také prostřední jméno Alejandro. Fidel Castro má dva bratry – Ramóna, Raúla a tři sestry – Angelu, Juanitu a Emmu.
Přes všechny krize svého dětství se z Fidela stal nadaný student, který byl po několika katolických školách přijat i na práva na Univerzitu v Havaně. Psal se rok 1945. Politická situace na Kubě byla v té době žhavá více, než sluneční paprsky, které na ni dopadají, což vedlo k tomu, že se vytvářely politické gangy, které mezi sebou vedly střety zdaleka nejen slovní. A u jednoho pohlavku to většinou nekončilo.
Bojovně – politické působení Fidela Castra
V prostředí politických gangů se Fidel se svým bratrem Raúlem cítili jako doma. Bojovali s realitou koneckonců od dětství. Castrovi se tedy vydali na válčení do pole vysoké politiky. Představme si, jak to tehdy na Kubě vypadalo. Sílící vliv USA vedl k tomu, že se v roce 1952 generál Fulgencio Batista zmocnil vlády a vyřadil tak ze hry současného prezidenta Carlose Prío Socarráse. Nešlo ani tak o revoluci, jako spíše o výměnu lidí na těch nejvyšších místech. USA tuto vládu uznalo. Fidel Castro, tou dobou již právník v Havaně, byl vždy proti vměšování američanů do kubánské politiky a když Fidelovi nebylo legálními způsoby (peticemi) dovoleno vyjádřit svůj nesouhlas s legitimitou a způsobem vlády Batisty, Castro se rozhodl, že půjde cestou revoluce.
Opustil právničinu a s podobně smýšlejícími lidmi shromáždil zbraně i munici a 26. července 1953 zaútočil na Moncada Barracks, největší batistovu pevnost. Útok skončil fiaskem. Polovina útočníků byla zmasakrována a drtivá většina zbylých pochytána. Fidel Castro skončil byl odsouzen na 15 let vězení, stejně jako jeho bratr Raúl. Oba však byli propuštěni o dva roky později při velké amnestii, kterou musel prezident pod zahraničním nátlakem udělit. To se mu stalo osudným.
Po propuštění odjel Fidel do Mexika a zde se setkal s Che Guevarou, se kterým začal organizovat guerillu - partyzánský způsob boje proti Batistovi. O rok později se oba vrací na ostrov, kde přes v počátku vysoké ztráty začínají obracet misku vah. Lidé jsou totiž na jejich straně a v každém městě se přidávají další a další skupiny, které Castrovy partyzány tajně podporují. Ti jsou ukrytí někde v pohoří Sierra Maestra a dosahují čím dál tím větších úspěchů v pořážení Batistových špatně vycvičených vojáků. Ti často dezertují a Fidel Castro tak má koho rekrutovat. Kvalitních vojevůdců je spolu s Fidelem více a jejich vliv sílí. Misky se převáží ve prospěch partyzánů 31. prosince 1958, kdy drtivě porazí hlavní baštu batistových jednotek v bitvě o Yaguajay. Batista, nevidíc jinou možnost, utíká ze země, čímž dává volný prostor Fidelu Castrovi a jeho lidem.
Kontroverzní komunista Fidel Castro a mezníky v jeho vládě
Prozatimní kubánská vláda dlouho nevydrží a premiérem se stává právník José Miró Cordona. Fidel Castro je přivítán jako hrdina a okamžitě je dosazen do funkce vrchniho velitele armády. Cordona se o měsíc a půl později neočekávaně vzdává funkce a přenechává ji Fidelovi. Ten navštíví USA a jeho charisma srší na míle daleko. Přesto se s ním prezident Eisenhower odmítá setkat. Castro se tedy obrací na sovětský svaz a naváže úzké kontakty s Nikitou Chruščevem. Po řadě paktů mezi Kubou a SSSR ohledně dodávek různých surovin se Fidel Castro úplně obrací ke komunismu (oficiálně ovšem až v roce 1961), začíná znárodňování, omezování osobního vlastnictví a masová likvidace odpůrců nového režimu. Počty zmizelých se odhadují na tisíce, možná i desetitisíce. Všechna moc jde do rukou státu a samozřejmě do rukou Fidelových.
Americký útok dne 17. dubna 1961
Američané, odmrštěni z Kuby na všech frontách se pokouší o marný útok v Prasečí zátoce. Těžko říci, zda čekali, že je obyvatelé Kuby budou vítat s otevřenou náručí či že jsou zde pouze domorodci s luky a šípy. Tak jako tak jsou absolutně poraženi.
Ruské rakety na Kubě v roce 1962
Nápad SSSR, jak si upevnit moc proti USA. Proč neumístit jaderné hlavice takový kousek od jejich pobřeží, když je Fidel Castro této myšlence nakloněn? Kontrakt je sice dojednán, ale hrozící konflikt mezi světovými velmocemi je nakonec vyřešen kompromisem. Rusové se nebudou snažit dát rakety na Kubu a Američané stáhnou některé střely z Evropy.
Embargo USA vůči Kubě
Platí taktéž od roku 1962 dodnes. Porušeno bylo pouze v roce 2001 po hurikánu Michelle, kdy Fidel Castro požádal USA o jednorázovou dávku potravin. Dokud platila podpora Sovětského svazu, embargo Kubu téměř nezatěžovalo. S jeho úplným pádem v roce 1991 najednou nemají kubánci kam vyvážet a ztratili drtivou většinu všech kontraktů. Posledních 15 let tedy provází nedostatek všeho, včetně pitné vody, elektřiny, jídla a dalších nezbytností.
Vývoj do budoucna je nejasný. Jisté je však, že stejně jako je Fidel Castro mnohými stále obdivován a milován jako hrdina a charismatický vůdce země, který se nikoho nezalekne, zároveň je nenáviděn pro nemilosrdnou likvidaci svých oponentů, potlačování lidských práv a způsob, kterým zemi řídil a dosud řídí.
Diskuze