V pravém slova smyslu je umění užitečná dovednost, kterou disponují pouze určití jedinci a kterou se nelze naučit. Od dob romantismu se však vnímání umění mění. Dnes už se nejedná pouze o specifickou dovednost, ale jde o kreativitu, originalitu a hlavně individualitu umělce.
Záleží na každém z nás, který výklad umění přijmeme za svůj. Pokud budeme o umění přemýšlet pouze jako o něčem, co má být originální a tvořivé, musí být jistě jedním z nejzajímavějších umělců Hermann Nitsch.
Nitsch je rakouský umělec, nejvýznamnější představil uměleckého stylu, který se nazývá Akcionalismus. Tento umělec se proslavil hlavně v 60. letech minulého století svým počinem Divadlo orgií a mystérií. Jeho „divadelní“ představení je v podstatě jakousi formou rituálů, při kterých se zabíjejí zvířata (nejčastěji prasata) a jejich vnitřnostmi kreslí na svá plátna. Někdo by si mohl říct, že to není nic bizarního ani vyšinutého, vždyť prasečí krev se v umění a filmu používá již několik desítek let, proč tedy nevyužít i vnitřnosti mrtvého zvířete. Hermann Nitsch však těmito vnitřnostmi kreslí po nahých tělech mužů a žen. V jeho scénách se pak objevuje například mladá nahá žena se zavázanýma očima a roztaženýma nohama, nad jejímž přirozením se vznáší zavěšené, houpající se prase, ze kterého vytékají vnitřnosti a krev. V další scéně pak můžete vidět muže, který je ukřižován jako Ježíš, avšak je celý od krve, oči má zavázané bílou páskou a za ním je vztyčeno rozkuchané mrtvé prase, taktéž celé od krve. Dalším velmi častým motivem bývá nahé lidské tělo na kterém leží prase, ze kterého se vnitřnosti přímo derou ven. Samozřejmě vše, včetně modela, je od krve. Mimo divadelní inscenace jsou jednotlivé scény foceny a vystavovány. Doplněním celé výstavy jsou stoly potažené bílým ubrusem, na kterém jsou naaranžované různé druhy ovoce spolu se skleničkami alkoholu a v neposlední řadě i mozek či srdce prasete.
Hermann Nitsch byl již třikrát za své umění souzen a následně odsouzen k pobytu ve vězení. Tvoření těchto krvavých scén však není jeho uměleckým počinem. Je to také klasický malíř, zabývá se tvorbou objektů a scénografií, dokonce skládá i hudbu.
Dalším šokujícím umělcem je Arsen Savadov, jenž zveřejňuje prostřednictvím internetu své fotografie, na kterých používá místo živých modelů mrtvoly. Na jeho fotografiích můžeme vidět mrtvolu nemluvněte sedící na mrtvole staršího muže, který drží knížku. Okolo nich je pak položeno mnoho dalších nebožtíků. Sám autor prohlásil, že používá výhradně těla z piteven. Savadov ale nefotí jen fotky umrlců. Fotí i živé osoby, které jsou však většinou nahé. Například v jedné sérii jeho fotografií mají nazí muži na hlavách a svých přirozeních klouboučky hřibů, nejčastěji muchomůrek. V další sérii fotek jsou modelky sice oblečené, ale focené jak pózují například na pohřbech či polonahé sedí v erotických pózách přímo na hrobech. Fotografie Arsena Savadova se vizuálně velmi podobají fotografiím a scénám Hermanna Nitsche. Můžeme tak v jeho repertoáru nalézt fotografie, na kterých stojí nahý muž potřísněný krví, jenž má namísto své hlavy hlavu krávy. Pod ním klečí další muž, tentokrát již oblečený, který orálně uspokojuje svého kolegu.
Umělkyní, která také stojí za zmínku, je Sandra Torralba. Tato fotografka taktéž fotí obnažené lidi v různých situacích. Na jejich fotografiích můžeme vidět například mladou ženou klečící na zemi, která má okolo sebe čtyři muže, jimž jdou vidět pouze penisy. Na další fotce sedí nahá žena na posteli s obličejem potřísněným od spermatu. Sama umělkyně je vyfocena na několika fotografiích v době svého těhotenství. Viditelně se nahoty nebojí.
Bizarní umění však není záležitostí jen zahraničních zemí. Tuzemská umělkyně Alena Kupčíková tvoří některá svá díla z chloupků ženských ohanbí. Z chloupků vytváří celistvé obrazy, které z dálky vypadají jako nakreslené tužkou. Umělkyně se jedné nejmenované televizi svěřila, že chloupky z ohanbí získává převážně od členů své rodiny a svých přátel. Nebojí se ale ani vyjít na ulice a žádat náhodné kolemjdoucí o chloupky vyrůstající na jejich přirození. Výjimkou nejsou ani ženy, které se rozhodnou stát se součástí uměleckého díla a posílají vlastní chloupky autorce poštou.
Nové a drsnější motivy nepronikají jen do malířského umění či do fotografií, ale najdeme je už i v české hudbě. Umělci s pseudonymy DeSade a Řezník se stali průkopníky nového hudebního stylu Horrorcore, když založili rappovou kapelu s názvem Sodoma Gomora. Dalším umělcem zabývajícím se tímto stylem je Destroy aka Nico. Jejich hudba je agresivní, plna hněvu, zlosti a samozřejmě množstvím vulgárních výrazů. Textům jejich písniček odpovídají také jejich videoklipy, v nichž není nouze o krev, mrtvoly, mučení, znásilňování, vraždy, fekálie a podobně.
Řezník byl první, kdo české scéně ukázal Horrorcore. Tento umělec je proslaven tím, že nosí masku, kterou snad nikdy nesundává. Jeho texty jsou provokativní, perverzní, plné sexu a násilí. Sám o sobě prohlašuje, že vyšinutý opravdu není. Dle jeho vlastních slov je rap pouze způsob, jak vyprávět příběh nebo jak vyjádřit svůj postoj. Holt to vzal za jiný konec.
Morbidita a hnus začínají být čím dál tím více populárnější. Záleží pouze na každém z nás, jak se k takovému umění postaví. Konec konců nové a originální interpretování umění je přinejmenším zajímavé a hlavně pamatujme: „umění se líbit nemusí, líbit se musí děvka“.
Diskuze